31. ledna 2022
Aktuality
Absolventka strojní průmyslové školy Jarmila Pachtová stála v roce 1992 před životním rozhodnutím. Má smysl hledat zaměstnání ve svém oboru, ke kterému se po čase stráveném výchovou dětí už neměla chuť vracet? Zážitky a vyprávění vrchní sestry domácí péče v olomoucké arcidiecézi ji oslovily natolik, že ještě téhož roku podepsala pracovní smlouvu jako pečovatelka seniorů v domácím prostředí a stala se tak součástí nově se rozvíjející služby, od jejíhož založení letos uplynulo 30 let.
Jaruško, co nastartovalo vznik domácí péče o seniory a hendikepované?
Po revoluci v roce 1989 došlo k velkým změnám i ve zdravotnictví. Pacienti byli propouštěni do domácího ošetřování, přestože jejich zdravotní stav vyžadoval ještě následnou péči. Trvale rostoucí počet starých lidí a jejich postupně se zhoršující kondice měla za následek, že zůstávali ve svých domovech odkázáni pouze na své ochabující síly nebo na svoji rodinu.
Jaké byly porevoluční začátky charitní pečovatelské služby v Olomouci?
V roce 1991 vzniká Charitní ošetřovatelská a pečovatelská služba pod vedením Charity Praha jako projekt Ministerstva zdravotnictví, který zrealizovala MUDr. Marie Svatošová. Tehdejší ředitel Arcidiecézní charity Olomouc oslovil Jiřinu Kupkovou, zda by jako vrchní sestra začala spolupracovat na projektu domácí péče v Olomouci. Začátky však nebyly snadné. Služba se rozjížděla jen díky nadšení mnohých lidí, kterým práce dávala smysl. Od počátku bylo cílem poskytovat v domácím prostředí komplexní péči jak zdravotní a pečovatelskou, tak i duchovní.
Jak ses ty sama dostala od své původní zcela odlišné profese až k pečovatelské službě?
Psal se rok 1992 a i já jsem stála po letech, kdy jsem věnovala svůj čas výchově dětí, před otázkou, kterým směrem se ve své profesi vydat. Jako absolventka strojní průmyslové školy jsem neměla chuť vracet se do oboru. Pamatuji na chvíli, kdy mě oslovila vrchní sestra, zda bych měla zájem pomáhat seniorům v domácím prostředí jako pečovatelka. Její nadšení a zážitky mne natolik oslovily, že jsem ještě v březnu podepsala pracovní smlouvu. Tehdy jsem vůbec netušila, že práce v charitní pečovatelské službě se stane mým posláním na mnoho let. Po několika letech jsem poslechla i druhou výzvu ve svém profesním životě a zahájila studium na Caritas - Vyšší odborné škole sociální v Olomouci.
Když se ohlédneš po těch třech desetiletích svého působení v Charitě, nelituješ svého rozhodnutí?
Mnoho našich bývalých i stávajících pracovníků mi dá jistě za pravdu, když řeknu, že to, co do služby s láskou vložili, se jim mnohonásobně vrátilo. Naše služba je službou vzájemného obdarování. Krása péče nespočívá jen v dávání, ale i v přijímání. Klienti nás učí lásce, trpělivosti, moudrosti a hledání smyslu života.
Za ta léta je to jistě pěkná řádka lidí, které jsi potkala…
Nejvíc vzpomínám na klienty, kteří mě něco naučili… (zamyšlení), například na paní Aurelii, která se těžko pohybovala za pomoci chodítka, a přesto svoji lásku ke kytičkám nevzdala. Našla si polohu, jak kytičky vysadit a zalévat. Pan František mě každé ráno vyhlížel z okna od okamžiku, kdy vystoupím z autobusu, aby mě mohl přivítat. Paní Anička mi při každém našem společném setkání předávala mnoho zkušeností ze svého života, moudré myšlenky z přečtených literárních děl. Vzpomínám také na paní Marii, která i přesto, že ji nemoc připoutala pouze na lůžko a byla tak v mnohém odkázaná na pomoc druhých, měla pro každého vždy jen laskavé slovo.
Co se za ta léta ve službě změnilo?
Po celou dobu své existence služba procházela změnami za účelem co nejlepšího uspokojení potřeb klientů. Několikrát jsme se i stěhovali. První zázemí měla služba na kurii, od roku 1993 působila pod vzniklou Charitou Olomouc včetně nového zázemí na Wurmově 5. Středisko ošetřovatelské a pečovatelské služby vedla vrchní setra, pracovaly zde zdravotní sestry a pečovatelky. V roce 2006 došlo k organizačním změnám, středisko dostalo nový název Středisko pro lidi s tělesným handicapem, patřila k němu zdravotní služba a pečovatelská služba v Olomouci a ve Věrovanech, dále PONIV (přeprava pro lidi s tělesným handicapem) a půjčovna kompenzačních pomůcek.
Jaký byl jeho další vývoj?
V listopadu 2006 se středisko přestěhovalo na Peškovu 1, kde sídlí až do dnešního dne. V roce 2010 vznikla další střediska pečovatelské služby, abychom zajistili poptávku i v oblasti venkova. Získaly jsme nové prostory se zázemím pro pečovatelky a sociální pracovnice na farách v Těšeticích, Tršicích a ve Velké Bystřici. V roce 2019 došlo z důvodu rozšíření služeb pro nemocné a seniory k rozdělení střediska. Vzniklo samostatné Středisko zdravotních služeb a Středisko pečovatelské služby a tak je tomu dodnes.
Jak bys charakterizovala pečovatelskou službu dnes?
Po dobu 30 let charitní pečovatelská služba poskytla pomoc mnoha tisícům klientů, aby mohli zůstat v domácím prostředí. Díky kvalitním službám jsme se stali vyhledávanou službou nejen v Olomouci, ale i v téměř 40 obcích. Stali jsme se profesní službou založenou na křesťanských hodnotách, která vstupuje do domácností všech uživatelů služby se soucitem, povzbuzením a srdcem otevřeným pomoci. A já děkuji všem, kteří tak činili v minulosti a zvláště těm, kteří v jejich odkazu nadále pokračují.
Za rozhovor poděkovala Eva Štefková
