17. května 2021
Aktuality
Pan Čestmír Trnka odešel před šesti lety z rodného Slovácka do Olomouce, avšak bez zaměstnání a zázemí se zakrátko ocitl na ulici. Navštěvoval nízkoprahové denní centrum střediska Samaritán, přespával v noclehárnách a spolu se sociálními pracovníky hledal východisko z osobní nouze.
Pan Čestmír Trnka pochází z česko-slovenské rodiny, která žila v obci Mutěnice na Moravském Slovácku. Jeho tatínek, Slovák, pracoval v moravských naftových dolech, maminka, Češka, se starala o domácnost. On sám se vyučil sedlářem a vojnu odsloužil na Slovensku, kde v kasárnách pečoval o vojenské koně. Po návratu z vojny pracoval vždy ve stájích nebo na statcích a věnoval se i vozatajským soutěžím. Láska k anglickým plnokrevníkům ho přivedla postupně do hřebčína Napajedla, poté na nějakou dobu do Kladrub a Slatiňan.
Se svojí současnou manželkou se poznal na Slovácku po návratu z Kladrub, kdy mu bylo 27 let. Protože je seznámil kamarád, který pálil kořalku, a oba dva si přáli mít netradiční svatbu, vzali se v malém sálku místní pálenice. Ve Veselí nad Moravou si pronajali usedlost se stájemi, aby mohli chovat vlastní koně. Společně se starali o 6 dětí z předchozích manželství. Když děti odrostly, hlavní živností pana Čestmíra se stalo cestování po hradech a zámcích, kde na hřbetech svých čtyřnohých miláčků vozil děti. Díky tomu projel v sedle Českou republiku. Jakmile se na jaře otevřely hrady a zámky, osedlal dva koně, na menšího poníka naložil spací pytel a vyrazil. Nejdále byl na Konopišti, ale úplně nejraději vzpomíná na hrad Svojanov u Svitav. Při nesnadné a často riskantní práci s koňmi se mu přihodily i dva úrazy. Prvním bylo zlomení páteře po pádu z koně, podruhé přišel při vyjížďce v lese u Kolína o jedno oko.
„Až se vrátím, tak se vrátím“
Pan Trnka vzpomíná, že když jezdil se svými koníky po hradech a zámcích, zastavila jej jednou policie s tím, že po něm manželka vyhlásila pátrání, protože se dlouho neukázal doma. Když se policisté ptali, co mají manželce vyřídit, tak jen vzkázal: “Až se vrátím, tak se vrátím.” Nikdy se totiž nestalo, že by se nevrátil domů, svoji manželku miloval a nikdy by ji neopustil. Jak sám podotýká, doma musel být vždy nejpozději do svátku svatého Martina.
Od oné doby však uplynulo mnoho let, oba zestárli, jejich děti dospěly a založily vlastní rodiny. Jeho manželka onemocněla a pan Čestmír zůstal na péči o těžce nemocnou ležící ženu sám. Její zdravotní stav se postupně horšil, oběma docházely síly a děti byly daleko. Syn navrhl umístění maminky v léčebně dlouhodobě nemocných. Po první návštěvě v LDN se pan Čestmír rozhodl svoji manželku přemístit do příjemného prostředí léčebného Senior centra Sluníčko v Rohatci u Hodonína. Manželku jezdí na Slovácko pravidelně navštěvovat, jen v poslední době z důvodu zákazu návštěv v zařízeních mohl svoji ženu vídat jen přes okno.
Ze Slovácka do Olomouce
Je to již 6 let, kdy pan Trnka vrátil pronajatý dům ve Veselí zpět obci, prodal koně, a protože vždy rád cestoval, vypravil se do Olomouce. Zpočátku zde vypomáhal v několika stájích u soukromníků. Nenašel však stálé zaměstnání ani ubytování a jednoho dne se ocitl na ulici. Nějaký čas využíval služeb nocleháren, dopoledne pobýval v denním centru Charity Olomouc, odpoledne chodil na polévku. Když se ve svých 67 letech ohlíží zpět, je mu líto, že tehdy udělal ukvapené rozhodnutí a vrátil obci pronajatý domek, ve kterém zůstal před lety sám bez ženy i bez dětí.
Dnes ho nejvíc těší malování a setkávání s přáteli. Rád chodí za známými do papírnictví v obchodním centru Šantovka, kde i maluje. Uvykl kreslit s jedním okem, a jak sám říká, teď už mu to přijde normální. Stává se, že ho lidé oslovují s tím, že by si chtěli koupit jeho obrázky. Pan Trnka si však nikdy neřekne o peníze, své malby jim věnuje zadarmo. Díky podpoře a pomoci sociálních pracovníků získal před časem zázemí a nový domov v azylovém bytě. Rád by si také našel práci, aby si mohl ještě něco našetřit. Jeho snem je koupit si koně a s dvoukolkou vyrazit znovu na cesty.
Eva Štefková
Charita Olomouc: Z cyklu Životní příběhy
Foto: Ondřej Pokorný
