10. ledna 2020
Aktuality
Poslední ladění a čištění koní včetně lakování kopyt jako na výstavu, aby mohli hrdě prezentovat své miláčky a svou radost stejně jako být důstojnými účastníky slavnostního průvodu, je pro manžele Pražákovy samozřejmostí. Martin a Jana Pražákovi z Droždína, dobrovolníci Charity Olomouc, koledují s koníky Sárou a Teuntje už čtvrtým rokem. Dobrovolně a nezištně věnují se svými přáteli více než půlden svého času a energie, aby v sedle svých čtyřnohých miláčků vozili 6. ledna tři krále na koledu po významných olomouckých institucích.
Kdy jste se poprvé účastnili tříkrálové koledy?
Martin: Já se účastnil poprvé se Sárou v roce 2015 a 2016 a pak s oběma klisnami Sárou i Teuntje i v roce 2017.
Jana: Jen v roce 2018 a 2019 jsme na koledu s koňmi nejeli, byť bylo předběžně plánováno účastnit se s třemi koňmi. V září 2017 jsme totiž tragicky přišli při autonehodě o naši třetí klisnu a potřebovali jsme čas, abychom se mohli vyrovnat se ztrátou
Jak dlouho se věnujete chovatelství koní a v čem spočívá největší náročnost?
Jana: Koně chováme od roku 2004 a máme je jako náš společný koníček. Konkrétně Sára je první kůň, kterého jsme si pořídili na začátku našeho vztahu. Byla tehdy malé 9měsíční hříbátko.
Martin: Náročné na chovu koní je zajistit dostatek kvalitního sena, prostory pro ustájení a výběhy a pak každodenní péče. Jako zemědělci máme naštěstí vlastní louky na seno a mechanizaci na jeho sklizeň, takže velká starost nám tímto odpadá. Velkou pomoc při každodenním pečování o koně máme v našich kamarádkách.
V průvodu byl i třetí koník s nádhernou hřívou …
Martin: Třetí klisna Yfke fan'e sân Ieren je majitelky Kristýny Vrzalové z Pavlovic u Přerova z rodinné stáje van Pawlowitz. Délka a hustota její hřívy není běžná, hříva měří neuvěřitelných 160 cm a je daná nejen genetikou, ale také každodenní péčí o hřívu. Yfke se účastní řady výstav a je zařazená v hlavní plemenné knize fríských koní s krásnou 1. prémií. Je jednou z mála klisen v České republice s takto vysokým chovným hodnocením.
Na koledu vezly všechny tři klisny krále v řadě za sebou…
Jana: První chodila naše nejklidnější 16letá klisna Sára, druhá 12letá Yfke a třetí šla naše 13letá Teuntje. Pořadí koní bylo domluvné předem, protože v průvodu první kůň vždy zkoumá terén, zda je bezpečný a další ho následují.
Jak probíhaly přípravy na tříkrálové koledování?
Jana: Přes zimu naši koně tráví skoro všechen svůj čas jen ve výběhu, a tak jsme je asi 14 dní předem připravovali vycházkami skoro každý den. Výstroj byla přeleštěna a nablýskána, navíc z vlastní zkušenosti jsem kvůli pohodlí jezdců zajistila beránky na sedlo, protože v zimě je moc příjemné sednout do beránku, a ne do vymrzlého sedla, což by při včerejší koledě bylo často. S Kristýnkou a Vítkem z Přerova probíhala předem čilá komunikace ohledně vybavení koní, aby nám všem ladily uzdečky s čelenkami, dečky pod sedla, beránci.
Při samotné akci asistovalo kolem koní více lidí…
Martin: Chtěli bychom poděkovat za pomoc našim kamarádkám Andrei Tošovské a Karolíně Tošovské z Tovéře, které čistili po koních ulice a nosily nezbytné propriety, panu řidiči Jaroslavovi Tomkovi z Dolan, který bezplatně naše koně dovezl i odvezl. Velký dík patří Kristýně Vrzalové a Vítkovi Hrbáčkovi, kteří si vzali v práci dovolenou a bezplatně a ochotně přijeli se svou klisnou Yfke z Pavlovic u Přerova.
Koníci potřebovali stále chodit, byla důvodem zima?
Jana: Já jsem na Sáře pozorovala známky nervozity jako je kousání do udidla, pohazování hlavou, ustupování, řehtání. Snažila jsem se klisnu uvolnit, vybít přebytečnou energii a nervozitu pohybem, aby při delším stání s koledníky na zádech stála klidně a důstojně, a ne, abych s ní bojovala o její nehybnost. Bylo by to nepříjemné všem – jí, mě jako vodiči a hlavně by byl v nepohodlí jezdec, který měl zpívat a soustředit se na koledu.
Váš nejzajímavější zážitek, postřeh z tříkrálového koledování…
Martin: Všichni tři králové, Kašpar, Melichar, Baltazar, byli velmi bezprostřední a moc hezky se chovali ke koním.
Jana: Bylo to krásné dopoledne. Vzorní koně, příjemní lidé, výborná komunikace, snadná domluva, pohodová atmosféra. Bylo milé pozorovat soudržnost a radost lidí, kteří se zastavili a přispívali penězi či pozorností na koledu. Přiznám se, že trochu jsem byla nervózní z pana primátora, přece jen VIP jezdce nevodím každý den, ale byl velice milý a přirozený a Sáru samovolně i pohladil, čímž u mě dostal velké významné plus (smích).
Za rozhovor poděkovala Eva Štefková
