15. listopadu 2023
Aktuality
Jakým způsobem přistupovat k lidem bez domova se závislostmi? Odpověď získali účastníci konference „Lidé bez domova, závislosti, reflektující přístupy“, která proběhla druhý listopadový čtvrtek v přednáškovém sále zastupitelstva města Olomouc. Prostor ke sdílení profesní inspirace, vlastních myšlenek a možných řešení získali odborníci sociální i zdravotnické sféry. Konference Charity Olomouc se uskutečnila pod záštitou administrátora olomoucké arcidiecéze a pomocného biskupa Mons. Josefa Nuzíka, náměstkyně primátora Statutárního města Olomouce pro sociální věci Bc. Kateřiny Dobrozemské a 1. náměstka hejtmana Olomouckého kraje Mgr. Iva Slavotínka.
Do tématu uvedl návštěvníky Bc. Alexandr Dvořák ze Střediska pro lidi bez domova Charity Olomouc. Ten upozornil, jak důležité je proměňovat represivní přístupy v sociálních službách a dávat stranou systémové restriktivní nástroje. Každý člověk má dle něho osobní, nepopsatelnou a nezměřitelnou hodnotu, která stojí za to, abychom společně komunikovali a hledali si k sobě cestu. Právě komunikace mnohdy vede ke zjištění, co za závislostí a problematickým chováním stojí. „Dle slov klientů se například po požití návykové látky necítí osamoceně, alkohol jim dává možnost zapadnout mezi vrstevníky nebo zapomínají na to, o co přišli a získávají sílu a odvahu,“ popsal Dvořák.
Být klientovi parťákem na jedné rovině
Důležitost komunikace s klienty vyzdvihla také Mgr. Leona Martinková, vedoucí Hospicové péče Caritas, která na konferenci prezentovala své poznatky ze zahraničí. Podle jejího názoru se během krátkého kontaktu pracovník o klientovi příliš nedozví, a proto je potřeba umět naslouchat a najít si čas na delší konverzace či jiné společné aktivity. Stejně tak důležité je dle MUDr. Zdeňka Faldyny z psychiatrického oddělení Vojenské nemocnice Olomouc zapojení do procesu léčby klientovy rodiny či blízkých osob. „Z léčby by si měl člověk odnést, že nikdy nemůže zůstat sám nebo se bát říct o podporu,“ řekl Faldyna.
Někteří klienti však nikoho blízkého nemají, a proto mohou zůstat na své problémy sami. Nejvíc problematickými jsou podle Martinkové víkendy, kdy klienti opouštějí ubytovací zařízení a tráví čas jen tak bezprizorně. „Jelikož někteří z nich nemají domov, jdou zpět do ulic ke svým kumpánům a snadno své závislosti opět podlehnou,“ zmínila Martinková, dle které mohou být řešením tohoto problému takzvané pobytové služby nastavené na míru konkrétním potížím. Ty dokáží zefektivnit proces léčby a zajistit vyšší návratnost klientů na trh práce díky celodennímu programu.
Řešením jsou pobytové služby
Pobytovou službu s celodenním programem poskytuje klientům Domov nádeje Gréckokatolické Charity v Prešově, kterou na konferenci představil Ing. Branislav Božek. Během pobytu se využívá metod sociálního učení. Pro klienty je přichystaný denní harmonogram rozdělený na práci, volnočasové aktivity a spánek. Díky němu jsou klienti vytížení po celý den a nepřemýšlí nad závislostí. „Když vezmete závislému drogu, musíte ji něčím nahradit, a proto mají klienti možnost se kromě skupinových či hodnotících terapií zapojit také do práce v kuchyni nebo autoservisu,“ popsal Božek.
Nejdůležitější je, aby se klient aktivně zapojil do činností v centru a následně se adaptoval na samostatný život. Právě úspěšné zvládnutí adaptačně motivační, sebepoznávací, sociálně rehabilitační, reintegrační a separační fáze pobytu znamená šanci na návrat do běžného života. „Od roku 2019 úspěšně dokončilo proces resocializace 46 klientů, 39 z nich se zaměstnalo, 3 začali studovat a 4 požádali o dávku hmotné nouze nebo invalidní důchod,“ prozradil Božek.
Schopnost sebekontroly a naleznutí smyslu života
Dalším klíčovým bodem na cestě za návratem do běžného života je schopnost sebekontroly. Na to se zaměřuje program kontrolovaného pití, který na konferenci představil Dr. Ivo Šelner, z Caritas Vorarlberg. Ten spočívá v založení takzvaného pitného deníku a stanovení limitu vypitých lahví alkoholu za dané období. Takový druh léčby dokáže probudit v závislém člověku zájem o věc a léčiteli zase poskytuje možnost pochopit pacientovy konzumační rituály. Dle Šelnera je však nutné brát kontrolované pití pouze jako možnou variantu v případě, že abstinence není z jakéhokoliv důvodu reálná.
Na cestě za zotavením je zapotřebí nejen pomoci sociálních pracovníků, ale také klientova chuť ke znovu objevení smyslu života. „Každý si nachází zotavení sám v sobě tím, že se naučí přijmout zodpovědnost za sebe a uvěří, že na to má,“ zmínil Mgr. et. Mgr. Martin Fojtíček, zakladatel organizace Ledovec. Nestačí tedy klientovi poskytovat pouze jídlo a čistou postel, a tím uspokojovat základ Maslowovy pyramidy, ale je zapotřebí mu také nabídnout možnost, díky níž si uvědomí svůj přínos a pocítí, že někdo jiný v něho věří, a to i v momentě, kdy on sám v sebe již věřit přestal.
Patricie Macelová, Charita Olomouc
Foto: Nadiia Kruzman
