16. února 2021
Aktuality
Paní Dáša Samková je místní asistentkou Tříkrálové sbírky v Hlubočkách již celé desetiletí. V průběhu let se v kolednických kostýmech vystřídali postupně všichni členové její velké rodiny, od dětí až po manžela. Dnes už jsou i ti nejmladší vedoucími tříkrálových skupinek. Ačkoliv letošní epidemická situace nedovolila tříkrálovým dobrovolníkům v Hlubočkách nasadit koruny a v tradičním trojlístku projít obcí, Hlubočtí v čele s Dášou Samkovou přesto našli cestu jak prosit za pomoc pro potřebné.
Jaká byla vaše cesta k Tříkrálové sbírce?
V Hlubočkách se koleduje už dvanáctým rokem, ale ještě předtím chodil s kasičkou v kostele ochotný pan varhaník Václav Bohačík. Od něj jsem převzala toto poslání. S několika maminkami jsme vzali svoje děti a začali obcházet nejprve Mariánské Údolí a Posluchov, místní části Hluboček. Měli jsme tehdy jen tři skupinky a děti byli malé.
Letos však zůstaly kolednické kostýmy ve skříních. Jak probíhala sbírka v době pandemie?
V Hlubočkách jsme roznesli pokladničky na 5 veřejných míst. Kasička byla umístěna na obecním úřadě, na prvním stupni dvou základních škol v obci, v ordinaci praktického lékaře a na rehabilitaci. Z minulých let jsme měli zkušenost, že lidé sami od sebe chodili na obecní úřad s příspěvkem, proto jsme se nebáli pokladničky na daná místa uložit.
Hlubočky měly letos celkem 11 kasiček, co se dělo s dalšími?
Koledníky, kteří letos nemohli vyrazit do ulic, jsem poprosila o spolupráci, která obnášela službu s pokladničkou před obchody s potravinami a v kapli Nejsvětější Trojice v Posluchově, kde byla pokladnička zpřístupněna o víkendu odpoledne. Kasičky jsem nechtěla umístit do obchodů, nechtěla jsem zatěžovat prodavačky a taky jsem si říkala, že za každou pokladničkou by měl být vidět konkrétní člověk. Služba probíhala v dopoledních hodinách po tři víkendy.
Jak jste vnímala rozdíly mezi klasickou koledou „dům od domu“ a tou letošní?
Můj subjektivní dojem? V minulých letech bylo za víkend "hotovo", letos jsme koledování táhli po tři týdny. Během té doby jsem si říkala, že je to možná zbytečné, avšak poslední víkend jsem se osobně přesvědčila, že lidé šli nakupovat právě v tu dobu, kdy byla před obchodem pokladnička. Viděla jsem, že to mělo smysl.
Bylo to náročné? Vnímáte s letošní změnou koledování i nějakou proměnu sama v sobě, když už teď máte vše za sebou?
Každý rok, když se blíží Tříkrálová sbírka, ve mně narůstá zvláštní podivný pocit. Musím se přiznat, že pro mě není úplně komfortní chodit si říkat o peníze, byť na dobrou věc. Každým rokem ten nepříjemný pocit překonám. Při koledování zažijeme spoustu pěkných setkání, potkáme příjemné lidi. I letos jsem bojovala s úplně stejným pocitem. Jít se postavit s pokladničkou k obchodu mě stálo určité úsilí. Ale musím říct, že to překonání sebe sama opět přineslo nenadálé setkání s milými lidmi a že bylo srovnatelné s původním koledováním.
Máte nějaký zážitek z letošního (ne)koledování?
Každým rokem se mezi většinou příjemných lidí najdou i nějací, jak já říkám (smích), tak zvaní „potížisti“. Je jich naštěstí velmi málo. Letos jsem se dozvěděla jen o jednom. Tadeáš, můj syn, stál u kasičky sám - někdy jsme byli dva, někdy jeden - když ho začal slovně napadat starší pán s tím, že je zloděj a že by si měl vydělávat jiným způsobem, protože jediná pravá pokladnička je na obecním úřadě. Nechtěl se nechat přesvědčit kolednickou průkazkou ani občanským průkazem. Našeho Tadeáše to naštěstí od koledování neodradilo.
Je něco, co vás letos příjemně překvapilo?
Určitě si odnáším jednu podstatnou zkušenost. Úspěch letošní sbírky stál na lidech, kteří do kostela nechodí, ale jsou aktivní v obci. Již několik let s námi chodí koledovat maminky s dětmi z rodinného centra Broučci. Nově se k nám přidali i místní skauti. Díky koordinátorce sbírky paní Malíškové a obci jsme měli pokladničku také v domově důchodců v Hrubé Vodě. V obci se tak díky Tříkrálové sbírce propojili různí lidé. A to mi připadá úžasné!
Potěšilo vás, že výtěžek v Hlubočkách byl jedním z nejvyšších výtěžků v obcích olomouckého děkanátu?
Mám radost, když se dobré dílo daří. Během sbírky se potkává spousta lidí, kteří jsou ochotni pomoci lidem, kteří se ocitli v nějaké životní nouzi. To je pro mě hmatatelným důkazem, že tato společnost někde v hloubi stojí na živých křesťanských kořenech. Osobně věřím, že je to velký potenciál pro budoucí generaci.
Za rozhovor poděkovala Eva Štefková
