19. září 2019
Aktuality
Můj Bůh. V duchu tohoto hesla se nesl již 21. ročník Romské pouti. Ojedinělá akce, která každoročně vítá stovky návštěvníků, se letos netradičně konala v centru města Olomouce. Kromě úvodní pěší pouti a mše svaté připravili organizátoři rovněž odpolední kulturní program, jehož hlavní hvězdou byl zpěvák Jan Bendig. V průběhu dne na pouť zavítalo přes sedm set lidí.
Sobota 14. září. Do olomouckých ulic se opírají sluneční paprsky, ale ve vzduchu už je cítit typický podzimní chladný nádech. Kromě příchodu blížícího se podzimu se však olomoucké ulice staly dějištěm i události, která je v českém prostředí unikem. Bezmála třicet let patří jedna zářijová sobota Romské pouti. Ta letošní se vyznačovala mimo jiné přesunutím akce do centra Olomouce, a to z důvodu oprav baziliky a ambitů na Svatém Kopečku. Pouť se tak vrátila do Olomouce po dlouhých dvanácti letech.
Úderem desáté hodiny ranní začíná celodenní program pěší poutí od katedrály svatého Václava. Průvod, který čítal něco přes sto Romů a dalších účastníků, putuje přes Biskupské náměstí, Zbrojnici, až ke kostelu Panny Marie Sněžné, kde se letos koná mše svatá. Procesí během své pouti mělo tři zastavení.
„První zastavení proběhlo hned u katedrály a neslo název Bůh, která nám všechno dává. Podruhé jsme se zastavili na Biskupském náměstí, kde si pro nás taneční soubor pod vedením Jiřiny Somsiové přichystal vystoupení, které vyjadřovalo další heslo Bůh, který nám všechno odpouští. Poslední zastavení se jmenovalo Karikatury Boha aneb jaký Bůh není. V prostranství Zbrojnice pak děti z Mrštíkova náměstí zinscenovaly tři krátká představení. Například v jednom z nich ztvárnily Boha jako policistu, který je sleduje a čeká, až udělají nějakou chybu,“ popsal pěší pouť jeden z hlavních organizátorů Bedřich Bolf.
Před kostelem Panny Marie Sněžné už průvod vyhlíží další účastníci Romské pouti, kteří již netrpělivě čekají na mši svatou, kterou tentokrát slouží olomoucký arcibiskup Jan Graubner spolu se salesiánským knězem Jiřím Cahou. Průvod v čele s dřevěným křížem a romskou vlajkou naposledy zastavuje před kostelem. Romové s organizátory a dobrovolníky ještě diskutují o tom, co si v životě přejí a kdo jim v životě vždy poradí. „Já bych si přál paddleboard,“ zaznělo z předních řad z úst malého návštěvníka. „Já bych si přála úspěch,“ přidává se další, teď už o něco starší slečna.
„Bůh má s každým nějaký plán.“
Kostel je z větší části zaplněn a příchozí provázejí životem nabité tóny slovenské kapely GPS, která měla na starosti chvály. „Otevřete své hlasivky, není vás slyšet,“ zaznívá opakovaně z úst zpěváka. A lidé zpívají, třebaže polohlasně s lehkou dávkou nejistoty. Do rytmu se ale s radostí pohybuje téměř každý.
Nutnost radosti v životě a překonávání překážek významně rezonovalo celou bohoslužbou.
„Nechtěla jsem přijmout Boha a Ježíše Krista. Jednoho dne jsem se ale dostala do nemocnice a lékaři mi nedávali moc šancí. Ale já se chtěla vrátit domů, zase být se svými dětmi. Tak ke mně přišel soused a ptal se mě, jestli chci přijmout Ježíše. A já věděla, že už ani nemám jinou možnost. Modlil se za mě a stejně tak jsem se modlila já. Uzdravila jsem se a začala jsem Pánu Bohu nesmírně děkovat. Později jsem chtěla, aby mě Bůh provázel každým dnem a věděla jsem, že se mnou má plán. Jako s každým z nás. Nevzdávejte to a překonávejte překážky,“ prosvítila kapli svým příspěvkem při mši Dáša Pechová.
Hudba, tanec, smích
Odpolední program ve venkovních prostorách za Muzeem umění zahájil Jan Bendig. Písně mladého zpěváka se ozývají náměstím Republiky stejně hlasitě jako výkřiky fanynek a hromový aplaus účastníků poutě. Hudba a nadšení zve všechny kolemjdoucí, aby si koncert přišli poslechnout zblízka. Stále více lidí následuje modré šipky, které vedou na pouť. Prostory při vystoupení Jana Bendiga téměř nestačí pojmout kvantum fanynek a fanoušků, a to ze všech věkových kategorií. Pokud někdo zmeškal začátek, k pódiu se již neprobojoval.
Po skončení koncertu řady návštěvníků lehce prořídly, takže je více prostoru pro další nabízené aktivity, které byly určeny především dětem. Děti si mohly vyzkoušet skákání v pytli, hod na cíl, výrobu vlastních náramků či přenášení míčku na lžíci. Pokud se dětem podařilo úkoly splnit, čekala na ně u dobrovolníků odměna ve formě plyšáka. Když se otočím, stojí za mnou parta malých kluků. Jeden po druhém přicházejí, podávají mi ruku a představují se. Přátelsky se vyptávají, kdo jsem, vtipkují a chtějí si dále povídat.
Další položkou odpoledních oslav byla taneční soutěž, kterou sledovaly stovky zvědavých očí.
Málo místa pro velký zájem
„Jsem rád, že se taková akce pro Romy každý rok koná, jezdím sem s celou rodinou pravidelně. Jen si myslím, že by pro příště bylo vhodné vybrat jiné prostory, není tu tolik místa, jako bylo na Svatém Kopečku. Je to škoda, když se to koná jednou za rok. Byl dobrý nápad to udělat v centru Olomouce, ale je to tu schované a návštěvníci krásy Olomouce stejně moc neuvidí, a to mě mrzí,“ sdělil své dojmy z Romské pouti návštěvník z Přerova Robert Holub.
Pokud někoho z návštěvníků trápila žízeň či hlad, pořadatelé nezapomněli připravit i menší občerstvení. Po čtvrté hodině se už schyluje k oficiálnímu konci 21. Romské pouti a s přáním všeho dobrého se všichni pokojně rozcházejí svou cestou.
„Mně se nejvíc líbil Jan Bendig, ten je super. Teď se těším na trampolínu. Trochu mi vadí, že je tu málo místa. Ale stejně tady na pouti zůstanu tři týdny,“ zhodnotil se smíchem jeden z nejmenších návštěvníků pouti.
Aneta Králová, dobrovolnice Charity Olomouc
