Nesnídám. Rozloučím se s dcerou a snoubenkou, a s úsměvem na svém longboardu mířím do práce. Jmenuji se Dominik Vágai a čtvrtým rokem působím v Charitě Olomouc, aktuálně jako koordinátor nízkoprahových služeb pro lidi bez domova.
V mládí toužil být automechanikem a muzikantem. „Tehdy mě vůbec nenapadlo, že bych mohl pracovat s lidmi,“ přiznává Petr Nosálek, který dnes působí jako sociální pracovník v Dluhové poradně Charity Olomouc.
„Je to pro mě něco, co člověka naplňuje dobrým pocitem z pomoci druhým,“ odpovídá na dotaz, co pro ni znamená dobrovolnictví hudební pedagožka Gabriela Coufalová. Ta se v uplynulých měsících skrze Centrum dobrovolnictví Charity Olomouc zapojila do řady dobrovolnických projektů včetně pomoci Ukrajině.
Z Ukrajiny se vystudovaná lékařka přistěhovala před pěti lety, aby dokázala uživit svou rodinu. „Ten den se všechno změnilo. Dceři bylo tehdy šest, synovi jen měsíc. Bylo to náročné období,“ nastiňuje Yullia Hevko, která nyní působí v Charitě Olomouc jako pracovnice v sociálních službách.
V dětství si rozuměla s míčem a jako malá chtěla být fotbalistkou. Její životní cesta však směřovala k pomoci bližním. „Objevila jsem, že největší radost mi dělá rozdávání úsměvů,“ přiznává Anna Halamová.
I když o sobě Lenka Müllerová tvrdí, že není člověk, který by se pro práci pečovatelky narodil, pomáhat lidem ji baví. „Jsem ráda, když se vrátím z dovolené a vidím, že se na mě klienti těšili. Je příjemné, když na vás někdo čeká,“ míní. „Není v tom stereotyp. Úkony se sice opakují, ale člověk je pořád svým pánem a může za sebe rozhodovat sám.“
Nejprve byla maminkou, která posílá své ratolesti na koledu. Dnes Milada Malíšková působí jako koordinátorka dobrovolnictví a stará se nejen o Tříkrálovou sbírku, ale také o další dobrovolnické programy. „Stále mě těší, jak dobrovolníci reagují na nové výzvy,“ přiznává.
„Už od dětství jsem chtěla každému pomáhat. Původně jsem toužila být ošetřovatelkou zvířat, ale dospíváním mě víc a víc lákalo pomáhat lidem,“ přiznává Kristýna Dostálová, která dnes pracuje jako sociální pracovnice a stará se o rodiny s dětmi v tíživých situacích.
Tripple, double, bullseye. Ve volném čase směřuje Tomáš Pavlíček šipky do správného místa na terči, v práci pak pomáhá najít správný směr lidem v krizové situaci. „Pokaždé, když se něco podaří, mám z toho radost. Nemusí to být obří věci, stačí jen malé krůčky k cíli,“ přiznává.
Téměř ze dne na den se Renému Luskovi změnil život. Bývalému policistovi diagnostikovali lékaři po vleklých zdravotních problémech roztroušenou sklerózu, navíc přišel i o střechu nad hlavou.