20. července 2022
Aktuality
I když o sobě Lenka Müllerová tvrdí, že není člověk, který by se pro práci pečovatelky narodil, pomáhat lidem ji baví. „Jsem ráda, když se vrátím z dovolené a vidím, že se na mě klienti těšili. Je příjemné, když na vás někdo čeká,“ míní. „Není v tom stereotyp. Úkony se sice opakují, ale člověk je pořád svým pánem a může za sebe rozhodovat sám.“
V Charitě začala pracovat, aby lépe skloubila zaměstnání s péčí o syna. „Nejdřív jsem byla na středisku ve Věrovanech. Pak mě ale požádali, abych šla do Olomouce, kde chyběli lidi. A nějak to vyšlo, že syna zrovna přijali v Olomouci do školy. O té doby pracuji tady na Peškové, už to bude deset let,“ představuje jedna z místních pečovatelek.
Ve volném čase ráda jezdí na kole nebo tráví čas s rodinou. „Občas ale potřebuji úplně vypnout. Celý den jsem mezi lidmi, takže někdy jsem ráda, když můžu být sama a vychutnat si třeba procházku na zahradě,“ pokračuje s tím, že je její práce psychicky náročná. „Nastanou okamžiky, kdy potřebujete vystřídat. Vedoucí jsou ale milí a stojí za námi. Jsem ráda, že v nich máme oporu,“ zakončuje.
Z cyklu Příběhy od srdce: Středisko pečovatelské služby
Foto: Pavel Langer
Letos si připomínáme 30 let od obnovy Charity na Moravě. Začtěte se postupně spolu s námi do 30 autentických PŘÍBĚHŮ OD SRDCE našich pracovníků, klientů a dobrovolníků.
