26. října 2023
Aktuality
Vnímat každého člověka jako jedinečnou neopakovatelnou bytost je ústřední myšlenkou blížící se odborné konference. Jejím cílem je především otevření prostoru pro reflexi a vytvoření nadhledu, díky kterému lze snadněji oddělovat problém závislosti od hodnocení člověka. Nad tématem „Lidé bez domova, závislosti, reflektující přístupy“ se 9. listopadu setkají jak pracovníci z olomoucké arcidiecéze, tak lidé z úřadů a dalších neziskových organizací. Jedním z přednášejících bude Alexandr Dvořák, vedoucí Střediska Samaritán, který v rozhovoru přibližuje téma konference.
Název letošní konference zní „Lidé bez domova, závislosti, reflektující přístupy“. Proč právě toto téma?
V rámci služeb, které poskytujeme se často zaměňují pojmy „lidé“ a „bez domova“. To znamená, že problém vystupuje do popředí a zastiňuje tím samotného člověka jakožto bytost s absolutní hodnotou. Na konferenci bychom rádi ukázali přístupy a postupy, jak lze pracovat na prvním místě s lidmi a pak až s jejich problémy. Vybrali jsme jedno z problematických témat, na kterém budeme mít možnost tuto myšlenku dobře demonstrovat, a tím je závislost.
Co je dle vás největším úskalím v řešení problematiky lidí bez přístřeší závislých na alkoholu?
Za největší úskalí považuji, že zapomínáme na samotného člověka a do popředí stavíme problematiku, kterou je alkoholismus nebo nějaká duální diagnóza. Další problém vyvstává v momentě, kdy se zabýváme přímo konkrétním člověkem, snažíme se mu pomoci a zároveň zjišťujeme, že pro něho není místo. To znamená například chybějící prostor v potřebném zotavujícím psychiatrickém zařízení, bydlení či nedostatek personálu pracujícího se závislými lidmi dlouhodobě. V okamžiku, kdy klient projde protialkoholní léčbou a stojí na vrcholu, by mělo dojít k jeho znovu začlenění do společnosti. To znamená zabydlení se, zainteresování do vztahu s okolím, ale i sám k sobě. K tomuto dopomáhá terapeutická léčba. Také tato témata budeme otevírat na listopadové konferenci.
Co si představit pod represivními, kontrolními, podpůrnými a intuitivními přístupy k problematice?
U lidí bez domova se s jejich závislostmi ve většině služeb pracuje kontrolně a represivně. To znamená, že sice klientům říkáme, aby k nám šli bydlet, že s nimi budeme spolupracovat na tom, aby zvládli svou závislost. Rovněž ale svým řádem dáváme najevo, že ve chvíli, kdy klienti selžou, tedy například nezvládnou abstinovat, pronesou si alkohol nebo budou pod vlivem, budeme je za to trestat. Takže na jednu stranu otevíráme téma závislosti, chceme si o něm s klienty povídat, na stranu druhou ale nastaveným řádem zmiňujeme, že selhání budeme trestat. Tento systém z mého pohledu nefunguje a formuje spíše podivné prostředí ve službách, zvláštní vztahy mezi lidmi a jejich rolemi.
Jaká je vaše zkušenost s klienty závislými na alkoholu v Charitě Olomouc? Daří se závislosti léčit?
V souvislosti s touto otázkou se mi vybavila myšlenka lékaře Gábora Matého, který se neptá proč závislost, ale proč ta bolest. Zajímá se o to, jaké super schopnosti člověku závislost dává a s čím mu pomáhá se vypořádat. Nedávno jsem se ptal jednoho našeho klienta, proč se opil. Odpověděl, že se cítil hrozně sám.
Za 12 let jsem potkal lidi, kteří reflektovali svou závislost, chtěli ji aktivně řešit, prošli několika terapiemi, detoxem, komunitou, a za pár let byli zase na začátku. Selhali, protože jim chyběl skutečný domov a vztahy. Na základě svých předchozích zkušeností s klienty jsem toho názoru, že se cesta ven otevírá v momentě, kdy za svou závislost člověk přijme zodpovědnost, přizná si, že to k němu momentálně svým způsobem patří a kdyby chtěl, může s tím něco dělat.
Co by si měl člověk uvědomit předtím, než si začne tvořit o člověku bez domova závislém na alkoholu vlastní mínění a předsudky?
Já sám se snažím nehodnotit ostatní. Než začneme hodnotit ostatní, měli bychom si sami zamést před vlastním prahem. Někteří kategorizují následky ostatních podle toho, za co oni sami mohou a za co ne. I to je podle mého názoru skryté hodnocení. Například to, že se člověk narodil do špatné rodiny, okolí dokáže pochopit, ale to, že někdo vložil veškeré své úspory do automatů nebo je propil, odsoudí a řeknou, že si za to mohl sám. Toto všechno je hodnocení. Já hodnocení odmítám. Na první místo postavme člověka a vedle něho až témata, se kterými se potýká a která je třeba otevírat. Nechceme přece, aby tato témata zastínila člověka samého.
Pro koho je odborná konference určena?
Konference je primárně určena pro odbornou veřejnost a pracovníky Charity Olomouc. Ti budou mít možnost se nad tématem lidí bez domova, jejich závislostmi a reflektujícími přístupy setkat a pohovořit jak mezi sebou, tak s odborníky.
Co od konference očekáváte?
Očekávám, že se sejdou lidé z arcidiecéze, lidé z úřadů a ostatních neziskovek, kteří přijdou načerpat inspiraci a kriticky se zamyslí nad vším, co jim bude předkládáno a budou nad tím přemýšlet. Primárně bych si od konference přál, aby poskytla prostor pro profesní inspiraci a sdílení. Konference by měla být o lidskosti, ne o závislostech a nástrojích sociální práce. Všichni jsme lidé, někdo se potýká s alkoholismem, jiný je cholerik, další je zas zadlužen. Mějme na paměti, že nic z vyjmenovaného však nedegraduje samotnou hodnotu člověka.
Za rozhovor poděkovala Patricie Macelová, Charita Olomouc
