29. října 2025 Aktuality

Mají svou vlast v nebi. Charita Olomouc doprovází své klienty i na poslední cestě

Blíží se 2. listopad, Památka zesnulých – den, kdy vzpomínáme na ty, kteří nás předešli na věčnost. Díky Charitě Olomouc mají blízcí i přátelé lidí bez domova možnost zavzpomínat, pomodlit se a zapálit svíčku u charitního hrobu, kde našli věčný odpočinek klienti Střediska Samaritán.

„Mezi skutky milosrdenství, které se v církvi tradují, patří odnepaměti pohřbívání zemřelých. Vnímáme ho jako důležité, i když může být okrajové z hlediska počtu nebo toho, jakým způsobem se realizuje,“ vysvětluje ředitel Charity Olomouc Petr Prinz. Pořízení vlastního pohřebního místa umožňuje Charitě důstojné a křesťanské rozloučení se zesnulými, kteří zemřeli bez prostředků nebo mimo dosah svých rodin. Jejich popel by jinak skončil anonymně v sociálních vsypech – bez jména, bez rozloučení.

Záležitosti spjaté s „posledními věcmi“ klientů Střediska Samaritán bereme v Charitě Olomouc s úctou a respektem. Když se pracovníci dozvědí o úmrtí některého z klientů, připraví parte a snaží se jej doručit i příbuzným – i v případech, kdy rodinné vztahy byly přerušené. Pokud někdo zemře tragicky nebo v mladém věku, bývá potřeba rozloučit se a modlit o to silnější. Obřad posledního rozloučení se koná v kapli sv. Kosmy a Damiána a sv. Richarda Pampuri na Wurmově 5. Zváni jsou příbuzní, přátelé i pracovníci Charity, kteří zemřelého znali.

Poslední služba bližnímu

Jednou ročně Charita Olomouc ukládá urny s popelem klientů do charitního hrobu. Jeden se nachází na Ústředním hřbitově v Neředíně, druhý – na Nové Ulici – byl pořízen před třemi lety díky příspěvku z Tříkrálové sbírky. „Díky podpoře z Tříkrálové sbírky jsme byli schopni vytvořit důstojné zázemí piety pro lidi, na které za života nikdo nemyslel. My na ně ale myslíme. A myslet na ně chceme,“ říká Petr Prinz.

Ukládání uren obvykle probíhá kolem svátku sv. Jana Křtitele, patrona zemřelých, který připadá na 24. června. Hrob kopou ve svém volném čase pracovníci Střediska Samaritán – nikoli kvůli úspoře, ale jako naplnění služby bližnímu, doprovázení klienta na jeho poslední cestě. Ředitel Petr Prinz, který je zároveň řeckokatolickým knězem, poté hrob vysvětí a vede obřad podle byzantské tradice. Skromné ceremonie se účastní charitní pracovníci, známí i příbuzní zemřelého.

Na pamětní desce hrobu stojí verš z listu Filipanům:
„My máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme Spasitele, Pána Ježíše Krista.“ (Flp 3,20)

Odpustit a nezapomenout

Za každým pohřbem se skrývá silný lidský příběh. Letos v červnu se rozloučení zúčastnila i dospělá dcera zemřelého klienta, který odešel od rodiny, když jí byly tři roky. Muž, dožívající v Domově sv. Anežky pro osoby se sníženou soběstačností na Svatém Kopečku, odmítl léčbu onkologického onemocnění – jeho jediným přáním bylo setkat se s dětmi. Pracovníci Charity vynaložili nemalé úsilí, aby jeho dceru našli. Souhlasila se setkáním a otce pravidelně navštěvovala. O Dušičkách tak i ona může přijít k charitnímu hrobu rozjímat a zapálit svíčku za tatínka, kterému odpustila.

Po modlitbách pracovníci Charity Olomouc za asistence pohřební služby hrob opět zakryjí. Smuteční hosté položí květiny a svíčky. Na pamětní desku se postupně přidávají jména těch, kteří zde nalezli svůj klid. Pamatujme na ně i my ve svých modlitbách.

„Myslím si, že skutečnou hodnotu a smysl věcem dává to, jak k nim přistupujeme, a ne kolik stojí nebo jak rozsáhlé jsou,“ podotýká ředitel a duchovní Petr Prinz. „Pohřbívání lidí, kteří byli našimi klienty, je činnost, která má obrovský význam. A přitom jde o celkem nenápadnou, drobnou práci několika lidí, kteří do ní dávají své srdce,“ dodává.