27. listopadu 2025 Aktuality

Denní centrum je přestupní stanice, ne konečná zastávka

Za 20 let svého fungování pomohlo Nízkoprahové denní centrum pro lidi bez domova „odrazit se ode dna“ tisícům z nich. S respektem a pochopením k individualitě každého, s trpělivostí a profesionalitou, s přesvědčením, že každý lidský život má hodnotu. Jak dnes zařízení funguje? Co je jeho posláním? A jak probíhá tzv. „pracovní rehabilitace“? Zeptali jsme se jeho vedoucí – Kristiny Kachníkové.

Nízkoprahové denní centrum (NDC) vzniklo ve skromných podmínkách na Wurmově 5. Na podzim si připomínáme jeho 20. výročí. Jaké je jeho poslání dnes?
Stále stejné – podpořit lidi v nouzi, aby si dokázali pomoci sami. Klienti u nás mají možnost v bezpečném prostoru řešit spoustu oblastí, od bydlení přes zaměstnání a komunikaci s úřady až po svůj zdravotní stav. Poskytujeme jim sociální poradenství, ale také materiální pomoc, potravinové balíčky a jedno teplé jídlo denně. Zároveň zde mají prostor pro hygienu – je tu možnost sprchy, výměny oblečení, praní prádla.

Co na Denním centru oceňuješ? V čem je jedinečné?
Tato charitní služba je podle mě jedinečná jednak v respektu k individualitě každého klienta, jednak v blízké spolupráci s dalšími službami naší Charity i se zařízeními v rámci Olomouckého kraje. Vážíme si spolupráce s Policií, Záchrannou službou a Technickými službami města Olomouce, myslím, že se nám daří lépe komunikovat, pro koho tady jsme, co od sebe potřebujeme, vycházíme si navzájem vstříc. Víc se i respektujeme. A s nově nastaveným aktivizováním klientů teď poslání NDC nabírá ještě další rozměr.

K aktivizacím se ještě dostaneme. Kdo jsou zpravidla klienti NDC?
Klientela je opravdu různorodá – od mladých dospělých až po seniory s barvitou historií. Drtivá většina klientů pochází z dysfunkčních rodin – od raného dětství se s nimi táhne, že na spoustu věcí zůstali tak nějak sami. Většinou jde o lidi v nouzi, kteří přišli o bydlení, potýkají se s dluhy, nezaměstnaností, psychickými a zdravotními problémy.

Vzájemný respekt a aktivní spolupráce

Co tě do NDC vlastně přivedlo? Jak dlouho tu pracuješ?
Přivedla mě sem praxe při studiu na VOŠ CARITAS v roce 2021, pak už jsem tu zůstala. Ještě jsem jako sociální pracovnice působila v Domově sv. Anežky na Sv. Kopečku, ale v září loňského roku jsem se zase vrátila sem.

Na jaké limity či překážky v praxi s kolegy narážíte?
Od obvyklých překážek, které jsou s naší cílovou skupinou spojené (stigmatizace, nepochopení, systémové problémy), přes technické věci tady v budově až po personální nedostatky, kdy se často střídali kolegové. Teď máme stabilní tým, což je krásné a užíváme si to všichni. Pokud ale někdo vypadne, je to znát. Naše práce se pak omezí na provozní činnost a už nezbývá čas věnovat se klientům individuálně a řešit věci do hloubky.

Kolik máte přibližně klientů?
Ke konci října jsme evidovali okolo 800 klientů, kteří letos naši službu využili.

Kolik máte zaměstnanců?
Momentálně je nás na Denním centru sedm, z toho jeden kolega pro noclehárnu.

Podařilo se stabilizovat soužití v sousedství? Sídlíte kousek od centra...
Snažíme se předcházet konfliktům. Obcházíme okolí budovy, oslovujeme lidi a skupinky, kteří by mohli svým chováním budit pozornost, a pokoušíme se je navázat na naše služby. Navštěvujeme také sousedy – majitele obchodů a podniků. Ptáme se, jak to vnímají, zdali se situace mění, co je pro ně náročné. Máme na sebe kontakty, můžeme s nimi konkrétní situace osobně prodiskutovat.

Sestra Věra Leona Martinková, která před 20 lety stála u zrodu NDC, vzpomínala, že začátky sice byly těžké a náročné, ale díky společné energii se jim vynaložené úsilí násobně vracelo. A že na úplném počátku jim pomáhali i klienti azylových bytů nebo lidé v alternativním trestu, což bylo velmi motivující pro obě strany.
Snažíme se teď o něco podobného. Od února jsme přešli na nový systém, který má za cíl zlepšit soužití všech – klientů, našich sousedů v okolí NDC i nás. Po individuální domluvě s klienty jsme sepsali nová pravidla. Nastavili jsme i sankční řád, takže mnoho lidí muselo odejít. Ale pak se zase vrátili a přistoupili na podmínky. A funguje to!

Také jste začali klienty více aktivizovat...
Ano. Třikrát týdně fungujeme v novém zázemí na Černé cestě, kde nabízíme služby klientům, kteří potřebují víc klidu, odpočinku i prostoru na delší rozhovory. Oslovili jsme nejprve menší skupinku, která měla zájem o úklid NDC, dvorku i okolí. Získali za to benefity v podobě bodů, za které čerpali služby na víc. Postupně se přidávali další. Vyplatilo se jim to, a navíc viděli výsledek své práce. Rozjeli jsme také pracovní rehabilitace.

Jak pracovní rehabilitace probíhají a co si pod tím termínem vlastně představit?
Smyslem je přizvat klienty ke společné práci, která má smysl. Klienti se můžou aktivizovat jednak na Wurmově, jednak vyjíždějí s charitními pracovníky do terénu, kde máme zakázky od Technických služeb města Olomouce. Naši klienti NDC se tam potkávají s klienty azylových bytů. Vidí, že jde posunout se dál, a motivuje je to navzájem – chci se posunout dál a nechci skončit na ulici, udržím se. Rádi bychom do budování sdíleného prostředí klienty zapojili, stejně jako před těmi 20 lety.

Poskytneme pomoc z nejhoršího. Postavit se na vlastní nohy ale musí chtít člověk sám.

Od letoška mohou klienti čerpat služby NDC pouze za finance nebo kredity. Jak to funguje?
Díky pozitivní zkušenosti s aktivizací menší skupinky, která za svou práci získala body a poté mohla čerpat služby navíc, jsme se rozhodli, že tuto myšlenku přeneseme na celou službu. Dopoledne probíhají na Wurmově aktivizace, během kterých můžou klienti potřebné kredity získat. Odpoledne vydáváme stravu. Kdo chce služby využívat, pravidelně se na aktivizace zapisuje – někdo dokonce na každý den (pokud je volno), jiní alespoň tak, aby si obstarali potřebný počet kreditů na týdenní čerpání služeb. Mnoho klientů ale po „splnění práce“ přijde, jestli by mohli udělat ještě něco. Sami za sebou vidí výsledky své práce, což těší je i nás!

Jak si klienti na tu velkou změnu zvykli?
Někteří to přijali, jiní ne. Mnozí klienti byli podráždění, že je automaticky nevpustíme, že z toho děláme „VIP klub“. Stálo nás to hodně vysvětlování. Dosavadní systém ale potřeboval přenastavit, chceme se více soustředit na ohrožené skupiny, jako jsou ženy bez domova nebo starší klienti. Když se totiž člověk před půlrokem rozhlédl po jídelně, viděl lidi, co tam chodili jen „posedět“, ale svou situaci nechtěli řešit. Mezi nimi ovšem seděli i lidé, kteří chtěli, ale nebyl na to prostor, protože jsme museli reagovat na akutní krize spjaté s provozem nebo soužitím s konfliktními klienty.

A co když se klient do aktivizace nezapojí? Nezíská potřebné kredity, nemůže čerpat službu...
Kdo nemá o aktivizaci zájem a ani si služby nechce platit, může si jednou týdně přijít pro potravinový balíček – a to buď v pondělí v terénu, anebo každou středu na NDC, kde může i provést hygienu, vyměnit si šaty apod. Takže nikdo potřebný bez pomoci nezůstane! Od pondělí do pátku je pro všechny otevřeno sociální poradenství, které je zdarma.

Můžeš prozradit, jak probíhá aktivizace na Černé cestě?
Snažíme se spolu s klienty zvelebovat místní okolí, staráme se o zeleň a děláme si to tam pěkné. Tím, že to společně budujeme s klienty „od nuly“, je zároveň motivujeme – uvidí výsledek své práce a získají bezpečný prostor pro trávení dlouhých dní.

Nové začátky!
Ano, po 20 letech vlastně nové začátky. Vracíme se k něčemu, co už tady v podobné formě fungovalo, a zkusíme to znovu s novým týmem, novou energií a s novou klientelou. Přála bych si, aby Denní centrum byla pro klienty taková „nucená zastávka“, kde mají možnost se na chvíli ohřát, ukotvit se, dořešit si potřebné věci a posunout se zase dál. Aby to nebyla konečná, odkud už se nedá dostat, ale naopak jistota, že tady dostanou podporu pro svůj krok dopředu.

Taková „přestupní stanice“?
Ano, krásně řečeno. Doufám, že se nám tu vizi podaří naplnit.

Jakou zatím máte zpětnou vazbu na aktivizaci na Černé cestě?
Moc dobrou. Klientům, kteří se na ulici ocitli poprvé, jsme zde poskytli bezpečný prostor a nyní už bydlí v azylových bytech nebo se posunuli do jiných služeb. Zázemí v klidné lokalitě na Černé cestě umožňuje s klienty otevřít i témata, kterým se třeba dlouhodobě vyhýbali – posiluje to hlubší důvěru mezi nimi a pracovníky. Vytvořila se tu i skupinka klientů, kteří s námi pravidelně vyjížděli a podíleli se na čištění náletů na celé zahradě. A co nás potěšilo nejvíc – společně si pak dokonce sami našli sezónní brigádu a nějakou dobu nepotřebovali využívat služby NDC.

Takže opravdu „přestupní stanice“. Jak to bude v zimě?
Nechceme upustit od systému, který se osvědčil. Pokud ale přijde velká zima, budeme na to samozřejmě v rámci služeb reagovat – ale za určitých podmínek, abychom nesklouzli do starých kolejí. A v prosinci opět otevřeme noční centrum, abychom lidem pomohli přečkat mrazivé noci v teple a bezpečí.