14. února 2025 Aktuality

Baltazar z Indonésie a jiné tříkrálové příběhy

Letošní jubilejní sbírka nejen na Olomoucku, ale také v celorepublikovém součtu vynesla rekordní výtěžek: dárci do kasiček vložili přes 184 mil korun, čímž překonali loňskou bilanci o víc než 8 mil korun. V úžasném výsledku se odráží nejen štědrost dárců, ale také ochota a obětavost dobrovolníků.

Za 25 let konání Tříkrálové sbírky si papírovou korunku nasadily tisíce koledníků. I když mnozí z nich už „žezlo“ předali mladším, nadále zůstávají zapojeni jako dobrovolníci. U příležitosti letošního výročí jsme třem někdejším králům položili pár otázek. Odpovídali Dalibor Kolář z Třebčína, Pavel Komár z Hněvotína a Jiří Jančář z Bělidel v Olomouci. Všichni tři se sbírky účastní už 15 let a ve svém bydlišti nyní působí jako místní asistenti.

Jak se k Tříkrálovce dostali? Co je u dobrovolnictví drží? A jak hodnotí letošní koledu?

„Do Tříkrálové sbírky jsme zapojeni s manželkou již od roku 2010, kdy nám tuto možnost nabídl p. Bohumír Vitásek, současný prezident ACHO,“ říká Jiří Jančář z Bělidel. „Poprvé jsme se do sbírky zapojili jako rodiče naší tehdy desetileté dcery a začali jsme tím pomáhat potřebným.“
To Dalibor Kolář z Třebčína přiznává, že jej do sbírky ponouká nejen dobročinný, ale řekněme také pedagogický rozměr: „K zapojení mě vede jednak snaha pomoci dobrému dílu, jednak možnost ukázat dětem, že se věci prostě neudělají samy a že i pro to, aby se daly uskutečnit dobré věci, je potřeba napnout síly a třeba i podstoupit nějaké nepohodlí, to když při koledě není zrovna ideální počasí,“ vnímá další rozměr sbírky Kolář. „Tento aspekt považuji za velmi důležitý a o to více si vážím toho, že koledníci stále přicházejí a pomáhají. A taky jsme s manželkou ‚dostali za úkol‘ od našich biřmovacích kmotrů starat se v obci o chod kapličky – do toho Tříkrálová sbírka přirozeně zapadla.“

Koledníky vyhlížejí a pečou jim koláče

Tříkrálová sbírka je specifická osobním kontaktem, který kvitují oslovení dárci i samotní koledníci. „Co je na Tříkrálové sbírce originální a výjimečné? Je to: tradice, na kterou navazuje, zapojení velkého množství lidí a radost, kterou přináší nejen těm, komu výtěžky nakonec připadnou, ale i samotným lidem, kteří pomáhají,“ říká Pavel Komár z Hněvotína. „Shodnou se na tom prakticky všichni, kdo se účastní koledování, že se zpravidla setkávají s velice přívětivou reakcí lidí, na které zvoní s kasičkami.“
Právě díky osobnímu přístupu se sbírka u veřejnosti těší důvěře i oblibě, jak potvrzuje Dalibor Kolář: „Tradice Tříkrálové sbírky je u nás už tak zakořeněná, že se mi někteří občané kolem Vánoc připomínají, abychom na ně určitě nezapomněli, že budou na krále čekat, nebo se domlouvají, jak to udělat, když nebudou v kolední sobotu doma. To je hezké, že lidé sami myslí na druhé.“

Pro mnohé dárce je sbírka příležitostí k setkání, na které se těší a pečlivě připravují: „Ač jsou Bělidla nejmenší olomouckou částí, tak tu žijí dobrosrdeční lidé, kteří nás už vyhlížejí, ptají se, kdy přijdeme, chystají nám občerstvení, pečou nám koláče, my dostaneme něco na zahřátí a děti si pravidelně vykoledují tři plné velké batohy sladkostí a dobrot,“ vypočítává Jiří Jančář.
A výtěžek z Bělidel mu dává za pravdu – jediná kasička zde letos vydala neuvěřitelných 30 311 Kč! „Naši naplněnou kasičku si vysvětlujeme tím, že manželka, s níž Tříkrálovku už 15 let koordinuji, bydlí na Bělidlech od narození a s místními lidmi se dobře zná. Spousta z nich také navštěvuje místní Sokol, kde žena působí jako cvičitelka,“ zdůvodňuje úspěšnou koledu Jančář.

Baltazar z Indonésie

V kasičkách se našlo leccos – vedle tuzemských a cizích mincí a bankovek, platných i historických, to byly i kuriozity: rybí šupiny, žetony do nákupního vozíku, stravenky, zavírací špendlík, jízdenka na tramvaj, knoflíky či 3voltová baterie do náramkových hodinek.

Koledu v minulosti dokázala zkomplikovat karanténa vynucená covidovou epidemií či nejedna nepřízeň počasí, letos např. náledí přesně v den svátku Tří králů 6. ledna.
Na Bělidlech tradici naopak obohatil překvapivý, exotický prvek, jak vzpomíná Jiří Jančář: „Jeden rok byla raritou studentka gymnázia Hejčín, která tu byla na výměnném studijním pobytu, jmenovala se Mia a pocházela z Indonésie,“ vypráví Jančář. „Ten rok nám dělala Baltazara, snažila se s námi zpívat i mluvit česky, bylo to pro nás příjemné zpestření a pro ni hezký zážitek.“

Jak to chodí na koledě

S koledou se v každé obci pojí místní zvyklosti, například v Hněvotíně zahajují Tříkrálovku společnou mší svatou, na které je koledníkům požehnáno. V Třebčíně si zase dávají sraz v kulturním domě. „Koledníci se společně oblékají na klubovně kulturního domu. Pak se celá skupina přesune před nedalekou kapličku, kde si uděláme hromadnou fotku,“ popisuje Dalibor Kolář. „Na cestu jim do obecního rozhlasu pouštím tříkrálovou koledu, aby i občané věděli, že koleda začíná,“ upřesňuje Kolář, který je v Třebčíně zároveň místostarostou.

Také na Bělidlech se koleduje v sobotu: „Scházíme se většinou v sobotu kolem 13:00 hod u nás doma, pečlivě se nastrojíme a jednoho načerníme,“ prozrazuje Jiří Jančář. „Kostýmy králů jsme si ušili svépomocí. Snažíme se procházet všechny ulice, koledování nám trvá přibližně do 19:00 hod. Věřte, že už nás ke konci pěkně bolí nohy, ale my zkrátka nemůžeme někoho vynechat!“ vysvětluje Jančář.

Do koledy se mnohde zapojují celé rodiny. „Začínali jsme ve dvou rodinných skupinkách a postupně jsme se dostali až k osmi, což považuji za krásný počet,“ chválí si Dalibor Kolář. „V letošním roce se nám velmi osvědčila spolupráce se ZŠ v Lutíně, kde nám paní učitelka udělala krásnou propagaci, koledníků bylo dost. V průběhu koledy jsme se dozvídali o dalších dětech, které by chtěly chodit. Zájemce si eviduji a oslovím je ke spolupráci. Zde platí osvědčené ‚příklady táhnou‘,“ říká Kolář. „Musím znovu všem ochotným spolupracovníkům poděkovat.“

Někde je o koledování takový zájem, že se sejde více králů – např. ve skupince na Bělidlech se letos sešly dvě bratrské dvojice a v oblasti Klášterní Hradisko bylo králů dokonce pět. Jinde naopak už koledníci odrostli a je potřeba hledat nové posily, tak jako v Hněvotíně: „Vloni jsme napsali výzvu obsahující jednak informaci o Tříkrálové sbírce, jednak o naší snaze, aby koledníci zavítali ke všem domům v naší obci,“ přiznává Pavel Komár. „Výzvu jsme zveřejnili na webu naší farnosti i obce, v mobilní aplikaci Úřad v mobilu a ve zpravodaji. Vytvořili jsme plakáty, kterými jsme prakticky ‚oblepili‘ celou obec. Přihlásili se nám rodiče nových koledníků, kteří se letos do sbírky úspěšně zapojili,“ líčí strategii Komár.

Čím je Tříkrálovka unikátní, jiná než ostatní dobročinné sbírky? Dalibor Kolář z Třebčína to shrnuje takto:

„Krásné je, jak se dokázala lidová tradice pomáhající povětšinou chudší části populace, přetavit v největší charitní dílo u nás. Unikátnost sbírky vidím v zapojení dětí, které se tak přirozeně učí nemít problém vykročit ze své komfortní zóny v cizím zájmu, protože empatie a pokora se z naší společnosti bohužel postupně vytrácejí.“