„Život je jízda“ aneb Na kole po 15 letech. Příběh Karolíny
12. února 2026 Aktuality

„Život je jízda“ aneb Na kole po 15 letech. Příběh Karolíny

Možná se znáte z obchodu Dobrodruhá nebo ještě z kavárny Betreka, která na Wurmově ulici fungovala předtím. Právě zde vás mohla obsluhovat slečna Karolína – nenápadná, usměvavá klientka Střediska pro lidi s duševním onemocněním (SDO). Jaké charitní služby jí pomohly znovunabýt sebejistotu a samostatnost, takže si troufne na zahraniční zájezd a po patnácti letech opět jezdí na kole? Co jí pomáhá zvládat běžný život? (Z důvodů zachování bezpečí a anonymity bylo skutečné jméno klientky změněno.)

Útulná společenská místnost v moderní budově v Řepčíně, jejíž rekonstrukci spolufinancovala Tříkrálová sbírka, se pomalu zaplňuje. Zanedlouho zde začne jedna z mnoha aktivit, které každý všední den nabízí sociální služba Dům sv. Vincence. Navštěvuje ji také klientka Karolína, která mi teď ale věnuje čas na rozhovor. Na chodbě míjíme tabuli s týdenním plánem, kam klienti zapisují, jakých aktivit se zúčastní – od tréninků komunikace a paměti přes kreativní činnosti a vzdělávací kurzy až po kulturní a turistické akce. Nabídka více než pestrá.
Obchod Dobrodruhá nabízí výrobky klientů SDO, ale také originální věci z druhé ruky a z chráněných dílen či regionálních firem.
A které charitní služby a aktivity pomáhají nejvíc Karolíně? „Dobrodruhá,“ zmiňuje bez zaváhání sociálně terapeutickou dílnu Dobrodruhá na Wurmově ulici. „Ta práce a lidi, co tam chodí – to mě začalo bavit. Chodím dvakrát týdně, už šest let. Dělám, co je potřeba – utírání prachu, rozbalování a oceňování zboží nebo jsem za pokladnou,“ vysvětluje. Než v mládí onemocněla, několik let po vyučení v oboru květinářka-aranžérka pracovala v obchodě a má tedy k profesi prodavačky vztah. Diagnózu si vyslechla ve 22 letech, v psychiatrické léčebně strávila tři roky.

O Středisku pro lidi s duševním onemocněním (SDO) jí před lety řekla maminka. A Karolína tehdy začala docházet do tréninkové kavárny Betreka, kde se seznámila s Katkou – další klientkou. Jejich přátelství trvá přes 13 let, v kterých byla jedna druhé oporou. Navštěvují se i mimo středisko, telefonují si, chodí spolu na procházky kolem Moravy. (Katčin příběh plánujeme zveřejnit v dalším díle seriálu, pozn. red.)

Po 15 letech zase „v sedle“ – kolo z re-use centra přineslo nový impulz

„Slečna Karolína za těch několik let, co využívá naše služby, udělala neuvěřitelný osobní posun,“ popisuje sociálV rámci festivalu Dožínky duševní pohody bylo nové zázemí SDO v Řepčíně přístupné i pro veřejnost, např. pro tvoření z keramiky. (Foto Nadiia Kruzman)ní pracovnice SDO Alena Bendová. „Je velmi aktivní, vybírá si a plánuje aktivity tak, aby měla naplněný čas a trávila ho smysluplně. Je teď mnohem samostatnější a jejím přáním je najít si brigádu, alespoň na pár hodin týdně. Ani ne kvůli financím, ale prostě proto, že to chce dokázat,“ oceňuje Bendová. Velmi se podle ní prý také proměnil vztah klientky s maminkou, která ji teď více bere jako „dospělou“, a jak říká sama Karolína: „Doháníme, co se dá.“

Na odpoledních směnách se Karolína věnuje především prodeji, dopoledne se zapojuje do jiných činností v Dobrodruhé nebo jezdí pomáhat do re-use centra v Chválkovicích. Když zde byla v září, zahlédla v nabídce jízdní kolo. Na přilehlém dvorku ho vyzkoušela, pak šlápla do pedálů a po servisu na něm v doprovodu sociální pracovnice rovnou odjela. „Sociální pracovnice, co mě doprovázela, si vypůjčila kolo přes aplikaci (sdílené kolo, pozn. red.) a jelo se. Dojely jsme až sem do Řepčína a pak domů,“ vypráví nadšeně o spontánním podzimním cyklovýletě. „Nejela jsem na kole snad 15 let!“ Něco člověk zkrátka nezapomíná.

Odhodlání Karolínu neopouští ani v zimě – od Ježíška má slíbené nové kolo. Společně s mámou ho ale vyberou až na jaře, aby zbytečně nestálo ve sklepě, než na něj nasedne. Po cyklostezce pohodlně dojede ze svého bydliště až do SDO. „Za 15 minut jsem v Řepčíně! A ještě udělám něco pro sebe,“ těší se.

Drobné radosti, které probouzejí chuť k životu

„Taky ráda vařím. Posledně jsme se Sabinou zkoušely lasagne, to jsem ještě nikdy nevařila!“ zmiňuje Karolína další službu SDO – sociální rehabilitaci. Jak konkrétně probíhá? V domluvený čas se pracovnice setká s klientem např. u obchodu, kde nakoupí a pak společně uvaří jídlo v kuchyni u klienta doma.
Služba podporuje soběstačnost klienta, čímž zvyšuje kvalitu života v jeho přirozeném domácím prostředí. Snahou je předcházet zhoršení zdravotního stavu a snížit počet hospitalizací či oddálit nebo zcela zamezit umístění v ústavním zařízení. Součástí může být i doprovod na úřad či k lékaři. „Uvařily jsme toho moc – rozdělila jsem se i s mamkou, která lasagne taky nikdy nevařila. Moc jí chutnalo,“ hodnotí skromně své kulinářské úspěchy Karolína.

Nové zázemí služeb SDO pomohla financovat Tříkrálová sbírka

Budova SDO, kde jsou i byty pro osoby se sníženou soběstačností, se nachází v klidné olomoucké části Řepčín. Rekonstrukci budovy, která byla slavnostně otevřena v říjnu 2025, finančně podpořila Tříkrálová sbírka. Ambulantní forma služby Dům sv. Vincence zde nabízí programy zaměřené na rozvoj osobních dovedností, posilování mezilidských vztahů, a to v bezpečném a podporujícím prostředí. Na službu se mohou obracet dospělí lidé s psychotickými, afektivními či neurotickými poruchami, kteří trpí sociální izolací a kteří jsou ve stabilizovaném stavu a v péči psychiatra. Středisko zveřejňuje aktuální program na webu Charity Olomouc.
Nové zázemí Střediska pro lidi s duševním onemocněním v Řepčíně.Slavnostního posvěcení prostor SDO v Řepčíně se v září zúčastnil i tehdejší primátor Miroslav Žbánek a hejtman Olomouckého kraje Ladislav Okleštěk. (Foto Vojtěch Cimpl)Zázemí keramické dílny. (Foto Nadiia Kruzman)
K nejvytíženějším skupinovým programům patří trénink komunikačních dovedností a paměti, které podporují každodenní fungování klientů a jejich sociální zapojení. Součástí nabídky jsou také různé aktivizační programy zaměřené na rozvoj dovedností, smysluplné trávení času a podporu kreativity. Klienti se zapojují do činností, jejichž výsledky jsou následně využívány při komunitních akcích nebo benefičních aktivitách na podporu činnosti střediska.

Významnou roli hrají také aktivity podporující sociální kontakt a aktivní zapojení do běžného života – jako je péče o přilehlé prostředí, společné návštěvy kulturních a volnočasových zařízení (kino, galerie, muzea) nebo pohybové aktivity, včetně pravidelných návštěv šternberského bazénu. „Protože je tam teplejší voda!“ směje se rekreační plavkyně Karolína důvodu, proč dává s přáteli přednost aquaparku ve Šternberku.

Cestování jako záliba i trénink

„Chodím sem ráda, i protože se tu hodně cestuje,“ svěřuje se klientka. „Napřed jsem se bála vyjet daleko. Ale pak jsem se to zkusila. A když jsem to zvládla jednou, přihlásila jsem se příště znovu,“ vysvětluje Karolína. Vícedenních ozdravných pobytů se střediskem se teď účastní pravidelně. Nechyběla ani na tradičním výjezdu do předvánoční Prahy.

„Klienti se podílejí na plánování společných aktivit a některé pomáhají i realizovat. Sami si pak určují, na které programy chtějí přijít, které jsou pro ně důležité. Služba klienty vede k většímu přebírání zodpovědnosti a plánování, jak bude vypadat jejich den,“ vysvětluje Alena Bendová, vedoucí služby Dům sv. Vincence.

V prosinci se Karolína s kamarádkou na vlastní pěst dokonce vypravila do Drážďan na vánoční trhy. Dvanáct hodin cesty autobusem za to stálo. Zájezd s cestovní kanceláří zahrnoval i prohlídku zámku Moritzburg, kde se natáčela pohádka Tři oříšky pro Popelku. „Mohly jsme si vyzkoušet i kostýmy, měla jsem ten od paní Růžičkové. Hrála tam i filmová hudba z pohádky. Jen ten princ chyběl,“ dodává Karolína s nadsázkou.  

Vánoce s rodinou i v kruhu „rodiny“ ze střediska

Dům sv. Vincence funguje také během Vánoc. „Na SDO míváme vánoční večírek,“ přibližuje další tradici Karolína. „Sejdeme se u stromečku, máme kakao s vánočkou, odpoledne řízek se salátem, cukroví a pohoštění, zpíváme a dáváme si dárky navzájem. A jsme spolu.“ Během adventu a vánočních svátků SDO organizuje i procházky po olomouckých betlémech, výšlapy do přírody nebo silvestrovský výlet, který letos mířil do ZOO na Sv. Kopečku.

Když se po hodince příjemného povídání s usměvavou Karolínou v šatně loučím, doléhá k nám smích ze společenské místnosti. Právě končí trénink komunikačních dovedností, v kterém formou hry klienti zkoušejí různé situace z běžného života – vstupují do rolí, improvizují, učí se obstát tváří v tvář nepříjemným otázkám okolí. V bezpečném a známém prostředí s nadhledem a legrací. Protože společně jde všechno líp. A že to není jen fráze, dokazuje i příběh Karolíny, která se i přes nepřízeň osudu nevzdala a teď inspiruje ostatní.

(Od října 2025 do ledna 2026 proběhlo celkem pět setkání s klientkou, pozn. red.)

Text: Martina Foretová Pavlunová

Foto: Nadiia Kruzman, Vojtěch Cimpl a archiv CHO