17. června 2025 Aktuality

Romská pouť 2025 jako oslava naděje a živého společenství

V sobotu 14. června 2025 proběhla na Svatém Kopečku už 27. Romská pouť. Na tradiční akci, jedinou svého druhu v celé republice, se do baziliky Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku vypravili věřící z Moravy, Čech i Slovenska. Odhadem ji navštívilo kolem 500 poutníků nejen z Olomouce a okolí, ale také z Ostravy, Brna, Prahy, Kojetína, Bruntálu, Přerova či slovenského Bardejova.

Letošní ročník byl výjimečný nejen svou bezprostřední a neopakovatelnou atmosférou. Uskutečnil se totiž v rámci Jubilejního Svatého roku 2025 a poutníci v bazilice mohli získat plnomocné odpustky. Téma Svatého roku „Poutníci naděje“ vybízí k obnově naděje a solidarity v nejisté době, jak ve svém poutavém kázání zmínil i Mons. Václav Malý, pomocný biskup pražský, který byl hlavním celebrantem mše. Spolu s ním sváteční mši sloužil např. vikář salesiánské komunity o. Pavel Kosmák z Ostravy, svatokopecký premonstrátský kněz o. Hyacint Pavel Kuchta nebo o. Pavel Ryšavý z farnosti Kojetín, který ve své promluvě k poutníkům připomněl, že symbolem naděje je kotva a tou kotvou – jistotou v rozbouřeném moři okolního světa – je pro křesťany modlitba.

Živá mše plná dětí, zpěvů a spontánní radosti

Téma pouti ještě před začátkem mše svaté originálně připomněla romská mládež ze salesiánského střediska Don Bosco Ostrava svým scénickým ztvárněním biblického příběhu vyhnání Adama a Evy z Ráje, který je podobenstvím o naději a odpuštění.

„Byla jsem překvapená, kolik lidí bylo v kostele – dokonce víc než vloni! Celá mše byla radostná, živá, plná hudby, divadelních vystoupení, přímluv poutníků i modliteb dětí,“ pochvaluje si atmosféru i hojnou účast Květoslava Princová, zakladatelka Romské pouti.

„Tak jim to řekni, proč to říkáš jenom mně, že se ti to zpívání líbilo? Jim to pověz,“ nabádá po mši otec dospívajícího synka. „Vy jste ti zpěváci, že? Krásné to bylo!“ osmělí se teenager a vysekne sboru poklonu. A už oba romsky hovoří se zpěvačkami a hudebníky scholy z Badejova, jejichž vystoupení i podle dalších ohlasů zanechalo silný dojem a prohloubilo prožitek ze společné mše. Tak jako ordinárium zapívané v romštině scholou z farnosti Ostrava-Přívoz. Věřící vycházejí z baziliky, duchovní zážitek v nich ještě doznívá, ale to už jim dobrovolníci z Charity Olomouc na ruku navlékají upomínkový náramek a zvou na pohoštění, které zajistila kuchyň Nízkoprahového denního centra. Vždyť u stolu s dobrým jídlem bude více času a klidu si vše říci, zavzpomínat, sdílet.

Dvacet sedm let na pouti naděje

„Je dobře, že se přes víru a naději, přes Boha a Pannu Marii naše kultury sbližují, ta naše s tou romskou,“ říká Květoslava Princová. „Tak to bylo vždycky. Mám pocit, že akorát v době komunismu, kdy se společnost stala ateističtější, jsme se sobě vzdálili,“ dodává. Na současné podobě akce oceňuje zejména její pastorační charakter.

Podoba Romské pouti se totiž v čase vyvíjela. Dříve se dopoledne konala klasická mše, na níž se Charita Olomouc liturgicky nepodílela, a hlavní důraz pouti se kladl na odpolední program, kde jednotlivé charity představovaly své projekty zaměřené na práci s romským etnikem v různých kroužcích a nízkoprahových centrech. „Pak přišla Lída Gottwaldová (předchozí ředitelka Charity Olomouc, pozn.), která dala pouti rozměr pastorační, což je podle mě lepší. Není zde sice tolik lidí na odpolední kulturní program, ale abych tak řekla: Lída má víc lidí v kostele!“ oceňuje se smíchem Květoslava Princová.

Temperamentní hudba, besedování i dětské skotačení – zábava pro všechny generace

Krátce po poledni začíná v ambitech za bazilikou očekávaný odpolední program, který moderuje Kevin Polák z ostravské salesiánské komunity. Prvním vystupujícím je přerovský Triangl Band Ivana Kandráče. Rodiny poslouchají nebo spolu živě diskutují, pouť je skvělá příležitost k setkání s příbuznými a známými, ale i k navázání nových kontaktů.

Olomoucká organizace Podané ruce poté v choreografii Marie Hroudové předvede romský čardáš. Představí se i skupina Somnakune Čhave z Prahy s vedoucí Růženou Kudráčovou. Na pódium zavítá zmiňovaná schola z Poštárky u Bardejova s kapelnicí Magdou Míkovou. Taneční vystoupení olomouckého Ternore – Společenství Romů na Moravě pod vedením Jiřiny Somsiové pak střídá pěvecké umění Jiřího Lálika a jeho rodiny.

Malí poutníci, pokud zrovna netančí u podia, plní zábavné úkoly nebo zkouší svoji šikovnost v pohybových aktivitách a míčových sportech. Romští ministranti besedují s biskupem Václavem Malým, který pak poutníky zdraví i z podia a v krátkém neformálním rozhovoru vyznává, že se původně chtěl stát archeologem Středního Východu a teprve v posledním ročníku gymnázia v roce 1969 se rozhodl pro kněžství.

Formace Romano Jilo z organizace Ecce Homo Bruntál pod vedením Nikoly Vaškových v druhé půlce programu přiměje k tanci i dosud posedávající diváky, kteří v horkém letním dni hledali stín v ambitech. Nakonec se nechají temperamentními rytmy strhnout, a i přes pražící slunce povzbuzují u podia účinkující z Ostravského salesiánského střediska (Devleskere Čhaja, vedoucí Dáša Poláková) i Brna-Zábrdovic (Bernaker Čhave, vedoucí Ilona Tomková) a přidávají se k nim do tance.

Naděje na každý den – vzájemnost, láska, pochopení

Závěrečné slovo má salesián Pavel Kosmák, který připomíná potřebu naděje v každodenním životě. Po udělení požehnání se kolem půl třetí poutníci rozcházejí do svých domovů. Pro některé ale program ještě pokračuje. Zástupci komunit jsou totiž jako už každoročně zváni, aby s kněžími i laiky diskutovali o možnostech pastorace romských věřících.

Charita Olomouc děkuje všem poutníkům i účinkujícím za mimořádně hojnou účast a neopakovatelnou atmosféru. Velké poděkování patří všem, kdo se podíleli na přípravách a průběhu akce – spoluorganizátorům, duchovním a v neposlední řadě dobrovolníkům. „Chystali odměny pro děti, vyráběli památeční náramky, pekli buchty, pomáhali s přípravou a úklidem prostor, vydávali občerstvení, pomáhali s aktivitami pro děti nebo plnili zdravotnickou službu,“ vypočítává Milada Malíšková z Centra Dobrovolnictví.