10. září 2025
Aktuality
Středisko sv. Vincence pro lidi s duševním onemocněním čeká intenzivní podzim: stěhuje se do nové budovy v Řepčíně, pořádá tradiční akci Dožínky duševní pohody a do toho poprvé organizuje odbornou konferenci. Nejen na chystané zářijové akce jsme se ptali jeho vedoucí – Báry Cigánkové.
Charita Olomouc se v roce 2023 (po covidové pauze) vrátila k pořádání odborných konferencí. Předminulá se týkala vztahu bezdomovectví a alkoholismu, vloni se zaměřila na bezdomovectví v kontextu rodiny. Proč se letos organizace chopilo vaše Středisko sv. Vincence pro lidi s duševním onemocněním, tedy jiné ze středisek Charity Olomouc?
Předchozí dvě vydařené konference připravovalo Středisko Samaritán pro lidi bez domova. Došli jsme v organizaci k rozhodnutí, že má smysl tradici rozvíjet dál a otevřít ji i dalším oblastem charitní činnosti. Chceme poukázat na pestrost aktivit, kterým se věnujeme, a nabídnout v budoucnu konference s rozmanitým obsahem i zaměřením na různé cílové skupiny.
Proč padla volba právě na vás?
Už vloni jsme zvažovali, že příští konferenci zaměříme na propojení témat duševního onemocnění a bezdomovectví. Nakonec jsme zvolili širší téma traumatu a psychosomatiky. Jde totiž o oblast, která se může dotýkat každého – dětí i rodičů, mladých lidí i seniorů. Každý se může ocitnout v obtížné životní situaci, která se promítne do jeho duševního zdraví. Dá se říci, že otázka ohrožení duševním onemocněním prostupuje napříč všemi našimi středisky.
Dožínky duševní pohody
Konference s názvem „Trauma, psychosomatika a lidé s duševním onemocněním“ se koná 18. září v rámci Týdnů pro duševní zdraví (10. 9.–10. 10.), což je o dva měsíce dříve oproti minulým dvěma listopadovým ročníkům. To nebude náhoda!
N
ení to náhoda, že jsme termín konference letos posunuli právě na září. Abychom přiblížili naše služby veřejnosti, pořádáme během Týdnů pro duševní zdraví i další akce – zejména zvu na Dožínky duševní pohody, které proběhnou 23. září od 14 hodin.
Dožínky duševní pohody letos nesou motto „Nové místo – nové příležitosti“...
Ano, letos budou Dožínky výjimečné i tím, že se poprvé uskuteční v nových prostorách Střediska sv. Vincence v Řepčíně, kam se středisko přestěhovalo z Wurmovy 5. Řekli jsme si, že to může být zajímavá příležitost veřejnosti ukázat nové prostory.
Můžeš prosím přiblížit program Dožínek? Na plakátu čtu: živá hudba, promítání, workshopy, jarmark, aktivity pro děti, občerstvení z grilu, kotlíku a udírny, připravené ve spolupráci s klienty sociálně terapeutické dílny...
Je to akce otevřená všem a srdečně vás na ni zveme! Návštěvníci zde mohou okusit naše bylinkové čaje, lahodné dobroty a spoustu jiného, co připraví naší klienti, kteří zde nejen v oblasti cateringové nabídky budou prezentovat své dovednosti a schopnosti. Také uvidí naše zázemí, bylinkovou zahradu, kterou nyní budujeme, a dále spoustu stánků jiných neziskových organizací a místních výrobců nebo designerů. Zveme samozřejmě i naše nové sousedy, protože bychom rádi vytvořili prostor, kde se lidé mohou setkávat bez předsudků a kde se o duševním zdraví mluví otevřeně.
Duševní onemocnění, ale i trauma často obestírají předsudky a tabu. Nevíme, jak se k takovým osobám chovat, jsme zaskočeni jejich reakcemi, přistupujeme k nim s přehnanou opatrností anebo naopak odsudkem. Vaše zářijové akce se zaměřují na osvětu v této oblasti. Aby se lidi s duševním onemocněním nepohlíželo jako „na diagnózu“...
Jakmile někomu dáme „nálepku“, ať už jakoukoli, začneme se na něj dívat jinak. Přes filtr, který tato nálepka vytváří – člověk s duševním onemocněním, člověk bez domova, dlužník, matka samoživitelka, dítě z dětského domova… A s tím se pak často pojí i určitá naše očekávání. V tu chvíli přestáváme vidět samotného člověka s jeho příběhem a zaměřujeme se jen na označení.
U lidí s duševním onemocněním se to projevuje často tak, že vnímáme především jejich diagnózu a to, co o ní víme. Jenže skutečnost je mnohem bohatší. Každý člověk je vždy víc než jedno slovo – je to syn, manžel, otec, přítel, kamarád, vtipálek… Jedinečná bytost se svým životním příběhem.
Takže jak mluvit s člověkem „s“ jakoukoliv nálepkou? Otevřeně, laskavě a s respektem, stejně jako s každým jiným člověkem. Protože to, co nám brání, není to „s“, ale naše představa, jak to ten druhý člověk vnímá.
Péče o psychickou pohodu závisí na každém z nás
Proč jste vlastně pro konferenci zvolili téma „Trauma, psychosomatika a lidé s duševním onemocněním“? Na co byste jejím prostřednictvím chtěli upozornit?
Kd
yž jsme hledali téma, byla volba jasná – trauma. K tomu se přirozeně přidružila psychosomatika – neřešené psychické zátěže se totiž často projeví na fyzické úrovni. Rádi bychom na konferenci ukázali, jak se tyto aspekty promítají do životů lidí a jak je možné jim lépe porozumět a pomoci.
Lidé s duševním onemocněním mají také svá traumata – vznikají jak v dětství, tak v dospělosti – často v souvislosti s tím, jak s nimi společnost komunikuje, jak na ně pohlíží a s jakým stigmatem se musejí potýkat. Tyto situace se neustále opakují a vyvolávají psychické i fyzické reakce.
Věnuje se tématu dostatečná pozornost, nebo je stále potřeba osvěta?
Téma traumatu se v poslední době dostává stále více do popředí, a to díky osobnostem jako Gábor Maté a dalším, kteří téma přiblížili jak odborné veřejnosti, tak laickému publiku. Před dvěma lety jsem se zúčastnila kurzu trauma respektujícího přístupu a velmi mě ovlivnil. Ukázal mi nový pohled na trauma, jeho dopady a možnosti práce s lidmi jím zasaženými. Program konference jsme proto postavili tak, aby propojil poznatky z medicíny a psychoterapie s praktickými zkušenostmi z terénní práce, ale i osobními příběhy lidí s duševním onemocněním.
Trauma respektujícímu přístupu se na konferenci bude věnovat i jeden z příspěvků, nese název Zranění, které potřebuje být viděno. Řekneš o něm prosím víc?
Příspěvek přednesou kolegyně z Prahy – Darina Gilarová a Kateřina Mrzenová – a zaměří se v něm na principy trauma respektujícího přístupu. Obě pracují s dětmi i dospělými. Dokáží srozumitelně vysvětlit, jak ke klientovi přistupovat, a předat praktické rady, které mohou využít i sociální pracovníci, kteří nejsou psychoterapeuti. Vedly pro nás na jaře kurz a jsem ráda, že se o své poznatky podělí s ještě širším okruhem posluchačů.
Komu je vlastně konference určena?
Konference je určena odborníkům, pracovníkům státní správy, neziskových a jiných organizací, studentům i akademickým pracovníkům. Jsme příjemně zaskočeni, že jsme měli plno během pár dní po spuštění registrace. Zájemce o problematiku, kteří se z kapacitních důvodů už nevešli, ale mohu uklidnit – všechny příspěvky budou opět ke zhlédnutí ze záznamu na YouTube kanále Charity Olomouc.
Můžeš prosím představit další hosty?
Konferenci zahájí paní doktorka Natália Kaščáková, známá a respektovaná psychoterapeutka a psychiatrička, která se dlouhodobě zabývá souvislostmi mezi traumatizací v dětství a životem v dospělém věku. Mám velkou radost, že se nám ji podařilo pro konferenci získat.
Na ni naváže olomoucký psychiatr a psychoterapeut Michal Kryl. Býval primářem Psychiatrické léčebny ve Šternberku a v praxi působí téměř 30 let. Nyní má soukromou praxi, podílí se na mnoha projektech a učí na Lékařské fakultě i Katedře psychologie Univerzity Palackého. Ve svém příspěvku přiblíží, jak se v historii obor psychosomatiky utvářel.
Stalo se tradicí, že na konferenci vystoupí i někdo z řad charitních pracovníků – kdo to bude letos?
Budou to naši kolegové Tomáš Pavlíček a Roman Moulis – zkušení sociální pracovníci a krizoví interventi z Krizového centra. Přinesou pohled z praxe a ukážou, jak se pracuje s lidmi, kteří prožívají trauma. Konferenci následně uzavře Jindra Jašík, který se na téma podívá z vlastní zkušenosti. Napsal knihu Cesta ze schizofrenie a působí jako peer konzultant, lektor a facilitátor. Už jsme jej oslovili pro dlouhodobou spolupráci, tak doufám, že to vyjde.
Respekt, zájem, empatie
V minulých ročnících konferenci doprovázely výstavy dokumentárních fotografií z terénu. Co se chystá letos?
I tentokrát zde bude spousta drobných radostí – například výstava výtvarných prací našich klientů na téma „Dům s duší“, které vznikly v rámci arteterapie. Ve spolupráci s Krizovým centrem pak plánujeme zřídit „terapeutický koutek“, kde kolegové představí pomůcky, s nimiž pracují, a poradí zájemcům, jak je používat – například zátěžové deky, terapeutické karty a další pomůcky. A charitní obchod Dobrodruhá samozřejmě i tentokrát nabídne své zboží, aby si účastníci mohli zakoupit nějaký hezký kousek s příběhem, který pomáhá.
Sociálně terapeutická dílna a obchůdek Dobrodruhá už funguje řadu let a je nedílnou součástí vašeho střediska, jedním z mnoha nástrojů na cestě k uzdravení. Každému klientovi ale pomáhá něco jiného. Jak přistupujete ke klientům s traumatem?
Trauma i psychosomatiku s klienty neřešíme přímo a explicitně, objevují se ale v každodenní praxi a poskytování jednotlivých služeb. Reagujeme na ně v rámci našich možností. Snažíme se je pojmenovávat a společně s klienty hledat zdroje změny, aby mohli postupně dosahovat zotavení a nemuseli se k traumatickým zkušenostem vracet. Současně nabízíme návazné služby, jako jsou psychoterapie či další druhy terapií, které klientům umožňují prožité zážitky zpracovat a posunout se dále.
Můžeš být konkrétní?
Například právě nyní pracujeme s jedním klientem, kterého velmi zasáhlo propuštění z práce. Když totiž zaměstnavatel zjistil, že má duševní onemocnění, propustil ho. Přitom klient s nadšením vypráví o svých předchozích pracovních zkušenostech a je jasné, že mu práce velmi chybí. Dopad tohoto rozhodnutí silně ovlivňuje nejen jeho současnou situaci, ale i motivaci hledat nové uplatnění. Společně teď hledáme způsoby, jak klientův zážitek zpracovat a obnovit jeho chuť aktivně se do pracovního života znovu zapojit.
Máte za sebou stěhování do nových prostor, chystáte konferenci, do toho ladíte program Dožínek... Není toho na člověka trochu moc? Jak si uchovat duševní zdraví?
Na člověka určitě ano, ale já v tom nejsem sama. Máme na středisku malý, ale schopný tým, tak věříme, že všechny akce dobře zvládneme. Jak si uchovat duševní zdraví, pohodu? To je zajímavá otázka. Myslím, že na ni nelze dát jednoznačnou odpověď. Existuje řada obecných doporučení – pravidelný spánek, pobyt v přírodě, sport nebo dnes často zmiňované „zpomalení“. To všechno může být užitečné, ale věřím, že každý člověk si musí najít to, co pomáhá právě jemu. Myslím, že vlastně nezáleží na tom, co to je, pokud ho to těší a funguje.
A jaký recept na to máš ty?
Pořád hledám. Ale určitě dobrá káva s někým, kdo mě umí vyslechnout, můj pan manžel, procházky s Nobbym (náš labrador), tvoření a rozhodně i smysluplná práce. A samozřejmě kopce – ideálně ty Rychlebské.
Za rozhovor poděkovala Martina Foretová Pavlunová
Foto: Filip Holík, Nadiia Kruzman, archiv Charity Olomouc
