Jsem kamarádka s povoláním
19. září 2022 Aktuality

Jsem kamarádka s povoláním

Už od mala ji bavilo umění. „Mám ráda výtvarku, tedy hlavně keramiku. Máme to v rodině. Maminka je výtvarnice, takže jsme spolu vždycky něco tvořily. Pamatuju si, jak jsme třeba dělaly odlitky rukou nebo vlastní fotoalbum. Takže jsem vlastně šla ve stopách mojí maminky,“ říká o sobě Zuzana Vavřínová, pracovnice v Sociálně terapeutické dílně a v Domu svatého Vincence.

„Lidé s duševním onemocněním k nám do dílny chodí, aby si natrénovali pracovní dovednosti a udrželi základní pracovní návyky, které jim pak umožní najít si práci,“ říká a dodává, že ji baví pomáhat lidem se rozvíjet. „Je skvělé vidět ten posun. Mám velkou radost, když se, byť i malými krůčky, posouvají.“

„V Domě svatého Vincence je to spíš o vytváření vztahů. Jezdíme s klienty na výlety, hrajeme hry, vyrábíme keramiku a přitom se navzájem poznáváme. Dalo by se říct, že i já jsem takový kamarád z povolání,“ míní o práci v aktivizačním centru. „Lidé s duševním onemocněním jsou velmi citliví a zranitelní. Je třeba to vnímat,“ dodává.

Ve volném čase ráda zpívá u táboráku. „S kamarády si vezmeme kytary a zajedeme si někam do lesa. A pak u ohýnku zpíváme. Jsme tak trochu kotlíkáři,“ přiznává se a záhy doplňuje, že její nejoblíbenější písnička je Písek od skupiny Nezmar.

Z cyklu Příběhy od srdce: Středisko pro lidi s duševním onemocněním

Foto: Jiří Šumný

Loni jsme si připomněli 30 let od obnovy Charity na Moravě. Začtěte se postupně spolu s námi do více než 30 autentických PŘÍBĚHŮ OD SRDCE našich pracovníků, klientů a dobrovolníků.

Zuzana Vavřínová