Jako dítě toužila být umělkyní, posléze směřovala ke dráze učitelky tělocviku. Přesto Nadiya Franchaková nakonec zamířila do jiné sféry a působí v Charitě Olomouc jako sociální pracovnice. „Zjistila jsem, že práce s lidmi má své kouzlo,“ přiznává.
Rodačka z haličského městečka Zborov na západě Ukrajiny zamířila do Česka jako čtyřletá. Po studiích na krnovském pedagogickém lyceu se usadila v Olomouci. „Našla jsem tady útočiště, a ač to může znít jako klišé, tak Charita je pro mě jako rodina. Moji kolegové a nadřízení jsou mými přáteli, když jsem potřebovala pomoci, věděla jsem, že mě chápou,“ dodává s tím, že samu práci stále miluje. „Předává mi hodnoty, jak se chovat k lidem,“ míní.
„Je důležité myslet na lidi, kteří to opravdu potřebují a často na ně nikdo nemyslí. Věci, které děláme mají opravdu smysl,“ zdůrazňuje Franchaková, která se ve volném čase věnuje kreativním činnostem. „Baví mě malovat a tvořit v podstatě cokoli, v čem se můžu naplno vyjádřit,“ doplňuje milovnice zmrzlin, české popkultury a humoristických seriálů.
Z cyklu Příběhy od srdce: Charita Olomouc
Foto: Tobiáš Czekaj