25. března 2020
Duchovní péče
Arcibiskup Jan nám píše...
Drazí spolupracovníci,
Vnějšími okolnostmi jsme přinuceni se zastavit, kromě mnoha charitních pracovníků, kteří mají před sebou mimořádně náročné úkoly. Těm moc děkujeme za jejich nasazení.
Izolace nám sice dá možnost si odpočinout, nebo dodělat nějaké domácí práce, ale na mnohé pak doléhá samota, někteří si začnou lézt na nervy s nejbližšími, všichni zakoušíme, že nejsme suverénními pány a věci nejdou podle nás. My křesťané věříme, že nad vším je dobrý Bůh, který je Stvořitel a původce přírodních zákonů. On dal také životní pravidla lidem. V praxi na to občas zapomínáme, protože myslíme hodně na sebe, nebo nemáme dost sil k realizaci toho, co je správné.
Současné zastavení nám dává příležitost uvědomit si širší souvislosti a tedy se lépe orientovat a dělat lepší rozhodnutí. Uvědomujeme si, že lidé, kteří pro svoje spojení s Kristem opravdově počítají s věčným životem, se dovedou radovat ze života a váží si zdraví, ale méně se bojí smrti, protože pro ně smrt neznamená definitivní konec. Mohou být svobodnější.
Nabízím vám přiloženou modlitbu, v níž mluvím tak trochu z obecného pohledu společnosti. Vyškrtejte myšlenky, s nimiž nesouhlasíte, případně je upravte a doplňte, co cítíte, že by tam mělo ještě být. Nakonec se pokuste najít, čím vy sami můžete přispět ke změně k lepšímu, i když to bude jen kapka v moři.
Druhá nabídka je více osobní. Napište si (či aspoň zformulujte) vlastní modlitbu, v níž mluvíte jen za sebe. U toho, co se ve vašem životě dařilo a dělalo vám radost, vyjádřete vděčnost. U toho, co musíte označit za chyby, či selhání, vyjádřete lítost a pokud jste věřící, proste Boha o odpuštění. Pak se podívejte do budoucnosti a řekněte si, co chcete změnit a dělat lépe. Kdo je věřící, ať prosí o Boží pomoc.
Možná bude situace karantény trvat ještě dlouho. Tato zkouška nás o mnohé obere. Budeme chudší. Ale nenechejme si vzít dobré vztahy a teplo domova. Chovejme se k druhým tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám. Srdce bohatne tím, co z lásky rozdá. Může jít o drobné pozornosti či mlčení tam, kde se chce křičet a zlobit. Cenným darem je každé odpuštění. Kéž z této zkoušky vyjdeme poučení a obohacení.
Už nyní přeji každému z Vás velikonoční radost z Kristova vítězství nad smrtí, nad strachem, nad koronavirem i z jeho vítězství v nás
Jan Graubner, arcibiskup olomoucký
Olomouc, 25. 3. 2020
Modlitba
Hospodine, dobrý Bože, obracíme se k tobě ve své tísni.
Přiznáváme nejen svou omezenost, ale i bezmocnost.
Vracíme se k tobě a vyznáváme, že ty jsi všemohoucí.
Ty jediný jsi Pán. Jen tobě patří všechna moc a sláva.
Pokorně a se zahanbením v tváři přiznáváme,
že jsme byli příliš zahledění do svých práv a nároků,
hledali příjemnost a pohodlí, zábavu či adrenalin,
nedbali jsme na druhé, ani na tebe a tvůj řád.
K přírodě jsme byli bezohlední a chtěli stále víc.
Cestováním za krásami jsme znečistili vzduch i moře.
Svou bezohledností jsme nakupili hory odpadků.
Svou chamtivostí jsme zamořili pole pesticidy,
vody antibiotiky, hormony a antikoncepcí,
chovali se jako páni světa a vládci stvoření,
upravovali si zákony i pravidla myšlení.
Přestals pro nás být jistotou, když je vše relativní,
a absolutní je už jen naše nabubřelé já.
Z toho pak pramení mnohé naše konflikty.
Ve své zaslepenosti jsme neuměli číst znamení.
Hlasatelé radostně oznamovali, že zase bude sluníčko.
Většině nevadilo, že schnou stromy a množí se myši,
že v zemích bez deště je hlad a lid utíká za chlebem.
Jiní prchají před válkou, která se vede proto,
aby měl někdo větší zisk, vliv a moc,
aby byl odbyt zbraní a jinde měli slušní lidé práci.
Peníze a zisk se nám staly nejvyšším bohem,
jemuž jsme obětovali spravedlnost a právo
i bídu chudáků v rozvojových zemích.
Štěstí jednotlivců jsme stavěli výš než zodpovědnost,
chvilkové pocity nad věrnost manželským slibům,
práva dospělých nad práva dětí na lásku obou rodičů,
na jistotu domova a zdravé morální životní prostředí,
protože jsme se nedokázali zříct špatného příkladu.
Sobectví nám zabránilo žít pro další generaci,
milionům počatých dětí jsme nedovolili se narodit
a tak vymíráme a nemá na nás kdo pracovat.
Uprchlíky nepřijímáme, protože se jich bojíme.
Jako bezohlední kolonizátoři přijímáme z jiných zemí
jen šikovné ruce a chytré hlavy, zatímco jejich země
bez nich upadají a nedokáží se samy pozvednout.
Přijmi, Pane, naši kajícnost a pokorné vyznání.
Očisti nás, když s lítostí uznáváme svou vinu.
Dopřej nám znovu povstat a vrátit se k tobě,
který jsi Cesta, Pravda, Jistota a Moudrost.
Spoléháme na tvou lásku a tvé milosrdenství.
Stáhni trestající ruku a zastav lavinu nemoci.
Obrať nás a my se k tobě vrátíme.
Vezmi nám srdce kamenná a dej srdce z masa.
Vrať nám radost ze své ochrany
a bezbožné budeme učit tvým cestám,
svědčit o tvé lásce a hlásat tvou dobrotu.
Dej nám svého Ducha, aby v nás miloval on,
když ze sebe nezištně milovat nedokážeme.
Dej nám odvahu umírat sobě a žít pro tebe,
nechat se vést moudrostí tvého slova,
aby v nás vítězil tvůj život a rostlo tvé království,
království spravedlnosti, lásky a pokoje.
Ty jediný jsi naší nadějí a my pevně věříme,
že nás, Bože, nezklameš. Amen. (Jan Graubner)
