2. listopadu 2020
Duchovní péče
Teplý a útulný domov
Milí charitní přátelé, protože počasí ukazuje nevlídnou podzimní tvář, začínám si tak nějak víc vážit teplého a útulného domova.
Díky službě pastoračního asistenta jsem začala navštěvovat klienty pečovatelské služby. Klienty, které stáří nebo nemoc učinila vězni v jejich vlastních domovech. Nemohou vycházet, jejich život se omezil na čekání, kdy se ozve klíč v zámku, kroky v předsíni a někdo přijde, aby jim posloužil.
Složitá situace, nouzový stav, karanténní opatření a jak ještě nazvat situaci, ve které jsme se my všichni ocitli. Víc než kdy jindy myslím na ty, kdo tento stav trpně snáší třeba i dlouhé roky. Ti, které jsem poznala osobně, s úsměvem a laskavostí vítali ty, kdo za nimi přišli. Měli a mají nač si naříkat, ale hledají jiné témata k hovoru, když už přišla návštěva.
A co my? Umíme také trpělivě snášet omezení, které se nás dotýkají. Umíme podpořit své blízké, aspoň tím, že jim zavoláme a pozdravíme je? Je pro nás místo, do kterého se po práci vracíme, nuceným vězením nebo teplým a útulným domovem?
