4. října 2023 Příběhy od srdce

„Mám ráda proces, kdy se klient mění před očima a jsem vděčná, že u toho mohu být,“ prozrazuje Nikola Novotná

Nejdůležitější jsou pro Nikolu Novotnou hodnoty spravedlnosti, respektu a laskavosti, které vyznává i během práce s klienty v azylovém domě Charity Olomouc. Volný čas tráví ráda s přáteli, rodinou či přítelem. Sama se netají tím, že občas nutí své blízké, aby s ní chodili běhat. Zatímco přes léto podnikala výlety a starala se o své květiny na zahrádce, momentálně si užívá začínajícího podzimu, jelikož si doma může udělat dýňovou výzdobu, zapalovat svíčky a trávit momenty s dobrým čajem a knihou v ruce.

Narodila se v Olomouci, ale dlouho žila s rodiči v Horce nad Moravou. Ta je dle jejích slov sice nejúžasnější vesnicí široko daleko, i přesto ji ale její kroky zavedly zpět do hanácké metropole, kde pracuje jako sociální pracovnice azylového domu. V Charitě působila již během svých studií na vysoké škole. „Jeden rok jsem spolu s kolegyní rozdávala den po Štědrém dni obědy, v době covidu jsme se zase společně zapojily jako dobrovolnice a rozvážely jídla seniorům,“ vzpomíná Nikola Novotná, která shodou okolností pracuje v Charitě se stejnou kolegyní i dnes, a dokonce ve stejné kanceláři.

Nebojí se nových příležitostí

Před nástupem do Charity si vyzkoušela množství brigád. Prodávala oblečení v obchodě, párky na nádraží, v zoologické zahradě a nemocnici, rozdávala letáky po vesnici nebo v zimě prodávala punč na vánočních trzích. Nejvíce si sice oblíbila hostesing a práci servírky, ale z každé příležitosti se snažila odnést si jen to nejlepší. „Díky různorodým brigádám umím například připravit výborné párky a unést asi 4 talíře s jídlem naráz,“ říká Nikola Novotná s úsměvem.

Do střediska Samaritán ji zavedla až pracovní povinnost před třemi lety, kterou vykonávala na nízkoprahovém denním centru. „Během mé dlouhodobé praxe ve službě Azylového domu jsem dostala na starost karanténní centrum, což bylo velmi náročné, ale zároveň to byl nejkrásnější čas na Charitě,“ vybavuje si Nikola Novotná. Poslední půlrok před státnicemi již pracovala v azylových bytech na částečný úvazek.

Vždy hledá cestu, jak lidem pomoct

Všechny činnosti, které doposud zkusila, pojila touha pomáhat. „Nevím, jestli jsem někdy vyloženě snila o pomáhající profesi, spíš pro mě bylo přirozené se tímto směrem vydat,“ sděluje Nikola Novotná. Jako malá se toužila stát policistkou a být jako Semir Gerkhan ze seriálu Kobra 11, nakonec se ale touto cestou nevydala. „Šla jsem studovat veřejnoprávní činnost a zamilovala si právo,“ rozpomíná se Nikola Novotná, která se na právnickou školu nakonec nedostala. Život ji ale navedl jiným směrem.

Nyní má na starost azylové byty a asi 15 klientů, s nimiž se denně potkává, vykládá si s nimi a řeší jejich situaci. „Často se stává, že se jen potkáme a povídáme si, co je u nich nového, jak se mají a jaké mají plány na zbytek dne,“ popisuje Nikola Novotná, dle které si klienti potřebují někdy pouze popovídat nebo se svěřit. Poznávání nových lidí, naslouchání jejich životních příběhů a hledání východisek je pro ni tím, co nejvíce miluje. „Mám ráda proces, kdy se klient mění před očima a jsem vděčná, že u toho mohu být,“ prozrazuje Nikola Novotná.

Práce s lidmi v nouzi ji inspiruje také v osobním životě a připomíná, že bychom si měli vážit toho, co máme a zároveň neztrácet hlavu, když o něco přicházíme. „Charita mi přinesla velký okruh inspirativních kolegů, kteří patří k mým nejbližším osobám, dala mi spoustu zkušeností, ale i smutku, když se něco nepovedlo,“ dodává Nikola Novotná závěrem.

Z cyklu Příběhy od srdce

Patricie Macelová