9. října 2019
Aktuality
Je obecně známo, že dlouhodobě nezaměstnaní lidé postupně ztrácí návyk soustavně pracovat. Nejohroženější skupinou jsou bezesporu lidé bez domova, kteří se často nemohou z různých příčin uplatnit na trhu práce. Charita se snaží tyto bariéry překonat a podle možností poskytovat klientům nejrůznější formy uplatnění. Možností však není mnoho. Pracovníci střediska Samaritán proto začali hledat nové cesty příležitostí v rámci pracovních aktivit, které by lidem bez domova pomohly odrazit se ode dna. Inspiraci našli ve švýcarském modelu.
O pilotním projektu zaměstnávání lidí bez domova se zástupcem vedoucího střediska Samaritán Charity Olomouc Janem Bukou:
Kdy jste si uvědomili potřebu hledat pro lidi bez domova nové možnosti?
Ten zlom nastal letos na jaře, kdy jsme obdrželi pro naše klienty nabídku od Metropolitní kapituly u svatého Václava v Olomouci, že můžeme sbírat a pálit klest v lese. Sestavili jsme skupinku lidí a pustili se do práce. Tam se nám ukázalo, že když postavíme úplně jinak nabídku a smysl práce a pokusíme se nastavit takovou odměnu, která je důstojná, tak máme zájemce o práci.
Jaké byly první zkušenosti?
Pracovalo se po dobu jednoho týdne v lese u Tršic. Pálilo se klestí na kupkách pod dohledem, občas se zastavil hajný. Bylo to namáhavé, trvalo to déle, než jsme čekali. Uvědomili jsme si, že vzhledem k náročnosti se nám na to lidi mohli vykašlat a jít od toho pryč, ale řekli nám, že to chtějí dodělat, protože to dělají s námi a pro nás. To bylo pro nás důležitým sdělením. Viděli jsme, že lidi mají zájem, že jsou zvyklí pracovat.
Co může Charita klientům nabídnout?
Paralelně s tím, co se objevila možnost práce v lese, vznikla na úrovni města Olomouc pracovní skupina složená ze zástupců města, městské policie, technických služeb, dopravního podniku a dalších. Padala různá témata a jedno z těch témat bylo, že lidé bez domova chtějí pracovat a my víme o lidech, kteří toho jsou schopni a chtějí, jen jim nemáme co nabídnout. Město nás podpořilo. Od Technických služeb města Olomouce jsme dostali nabídku úklidu a čištění dvou ulic v Hodolanech, kde probíhá základní údržba chodníků, trávníků.
Jak dlouho už projekt probíhá a jaké jsou první zkušenosti?
Projekt odstartoval v polovině srpna, na čištění a úklidu olomouckých chodníků nyní pracuje osm lidí bez domova. Polovina z nich chodí na ranní směnu, v poledne je střídá druhá skupina. Odstraňují plevel z chodníků a odvážejí jej do sběrného dvora v Hodolanech. Pracují od pondělí do pátku, každá skupinka má svého předáka, kterými jsou bývalí nebo současní klienti střediska Samaritán. Jakmile doděláme zakázku úklidu ulic, začneme dojíždět pracovat na farmu v Hrubčicích.
Jak v rámci pracovních rehabilitací Charita odměňuje klienty za vykonanou práci?
Co se týče odměn, máme nastavený motivační bodový systém. To znamená, že za odvedenou práci klienti nedostávají peníze, ale body, za které u nás získají navíc snídani, oběd, večeři, nocleh, sprchu. Body si mohou také proměnit na potraviny nebo hygienické potřeby. Záleží na tom, co zrovna potřebují. Jeden z našich klientů pracuje na úklidu chodníků nepřetržitě už od poloviny srpna, udělali jsme z něj proto předáka party. Ten už je zaměstnaný takzvaně na dohodu a dostává peníze. Lidé, kteří pracují kvalitně, postupně získávají další výhody. Systém funguje velmi dobře. Technické služby jsou s kvalitou práce spokojené.
Počítáte s tím, že tento motivační systém bude lidi bez domova k práci přitahovat víc, než tomu bylo dosud?
Určitě, náš ředitel Petr Prinz nás inspiroval švýcarským modelem zaměstnávání lidí, jehož podstatou je exponenciální růst výše odměny v případě, že je klient loajální a vydrží delší časové úseky. Ve Švýcarsku to funguje velmi dobře. U nás se zatím jedná o novinku. Jde o práci s pozitivní motivací, jejíž součástí je stále poskytovat příležitost, i když to nevyjde hned napoprvé. Klient tak má šanci dostat se ke slušné odměně, která mu pomůže nastartovat pracovní tempo a znovu obnovit pracovní návyky. Zároveň má garanci, že se dostane na noclehárnu, že mu budeme držet místo, že se nají, osprchuje, obdrží pracovní oblečení a další benefity.
Jaká jsou úskalí?
Je tam samozřejmě celá série rizik, co se může stát. Nejvíc jsem se však bál toho, abych lidi nadchnul, bál jsem se, že nás se systémem odměňování pošlou do háje, ale to se nestalo. Zájem byl velký, nyní máme v databázi 20 lidí, kteří chtějí vykonávat nějakou práci. Na setkání s klienty jsme předestřeli, že chceme rozjet nový projekt, nestavět jen na odměně, ale i na tom, že mohou být u něčeho nového, že mohou pomoci tu cestu vyšlapat, že to bude práce, která bude mít smysl. Vlastně tím pomohou založit něco nového, co pomůže jim i jiným a zároveň s férovými podmínkami a důstojnou odměnou.
Myslíte, že to bude opravdová šance pro lidi bez domova, aby se odrazili ode dna?
Ano, věřím, že jsme schopni na tomto základě vybudovat časem nějakou firmičku, která bude mít zisk a bude dávat práci lidem bez domova. Ono se to dělo dosud, ale těch pracovních příležitostí zatím nebylo tolik. Chceme ukázat lidem, kteří nepracují a chodí do našich služeb, že ti kdo pracují a snaží se, tak mají něco navíc, než ti, co jen využívají našich služeb. V tomto duchu s nimi komunikujeme, oni vědí, že budou na očích a že budou takovou vlajkovou lodí naší organizace.
Za rozhovor poděkovala Eva Štefková
