21. října 2019
Aktuality
Lukáš Lachman, dobrovolník programu Individuálního doučování střediska Khamoro, vystudoval obor optika a optoelektronika na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V současné době pokračuje v doktorském studiu – tematicky se ve své práci zabývá hledáním neklasických vlastností světla. Budoucí odborník kvantové optiky se ve svém volném čase již pět let věnuje doučování romských dětí ze sociálně slabších rodin. Doučování vnímal od počátku jako výzvu získat další zkušenosti a zároveň se střetnout s něčím novým...
Vše začalo před pěti lety, když slyšel kamarády mluvit o doučování dětí na dobrovolnické bázi. „Byla to souhra detailů v mém životě. Vnitřně jsem cítil, že bych to mohl zkusit. Zároveň šlo i o pokus naslepo, do té doby jsem ve styku s Romy nebyl, a vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu,“ vzpomíná Lukáš. Začátky nebyly snadné. Lukáš byl zvyklý individuálně doučovat matematiku a fyziku, ale je rozdíl doučovat vysokoškoláka nebo středoškoláka a děti ze sociálně slabších rodin. „Musel jsem najít cestu a způsob jak předat vědomosti. Něco jiného je vysvětlovat integrály a pak učit sčítat a odčítat celá čísla. Byla to pro mě výzva, člověk musí umět vysvětlit i ty nejzákladnější početní operace, které se naučil na základní škole,“ vysvětluje budoucí optik.
Klára měla problémy s matematikou, od 5. třídy se neobešla bez doučování. Lukáš docházel do rodiny jedenkrát, někdy dokonce i dvakrát týdně vždy na 1,5 až 2 hodiny celých pět let. „Mám z toho dobrý pocit, s Klárkou jsme se našli. Od začátku jsem se snažil, aby to pro ni nebylo jako ve škole, aby se na hodinu těšila. Občas jsem bojoval s motivací, není snadné najít způsob jak učit, aby to nebylo jen suché počítání. Snažil jsem se o hravou hodinu formou experimentu, kdy jsem například postavil ze stavebnice vozíček, který sjížděl dolů z nakloněné roviny, a měřili jsme rychlost stopkami a metrem. Klárka byla nadšená,“ vzpomíná Lukáš. Dnes je jeho svěřenkyně v 9. třídě a hlásí se na učňovský obor s maturitou, obor gastronomie. Chce se stát servírkou a později vyrazit do světa nasbírat v oboru nové zkušenosti.
Díky zážitkům z několikaletého doučování je Lukášovi romská komunita bližší. „Poznal jsem, jací jsou to lidé, a to mě obohatilo. Rodina mě od začátku přijala, byly otevření a přátelští, vždy mi něco nabídli, nějakou sladkost, čaj, to se mi u nich líbilo, že to nikdy nebrali jako samozřejmost, ale vždy mi chtěli nějak projevit vděčnost,“ líčí Lukáš a pokračuje: „Jsou trošku jiní, jiná nátura, mentalita, živější, temperamentnější, na to si člověk musí zvyknout, ale v doučování to hodnotím jednoznačně pozitivně. Klára je živá a vždy řekne, co si myslí. To nám mnohokrát usnadnilo vzájemnou komunikaci,“ směje se Lukáš.
A jaké má po skončení studia plány do budoucna? To je zatím pro Lukáše velký otazník: „Je možné, že skončím někde v zahraničí, a když se nepodaří, najdu si něco v České republice,“ uzavírá optimisticky a dodává, že nevylučuje ani možnost dalšího pokračování v "dobrovolničení".
Eva Štefková, Charita Olomouc
