Report z výjezdu do Rakouska, Maďarska, Srbska a Chorvatska

Horgoš (foto: Vojtěch Duda)

Ve středu 16. 9. 2015 jsme vyrazili z Charity Olomouc se zástupci partnerské sbírky na monitoring situace uprchlíků v Maďarsku. Cesty se zúčastnila trojice pracovníku Charity Olomouc, pracovník Člověka v tísni – pobočky Olomouc, několik zástupců Univerzity Palackého a studenti CARITAS VOŠs Olomouc. Sebou jsme vezli materiální pomoc od dárců, kteří se zapojili do předcházející sbírky. Konkrétně šlo o oblečení, hračky, přikrývky, hygienické potřeby a další.

V předcházejícím mapování situace jsme si předem určili jako základní cíle, navštívit tábor Nicklesdorf na rakouské hranici s Maďarskem a zjistit, jak se situace změnila od posledního monitoringu. Dalším cílem bylo navštívit Györ a přilehlou obec Vámosszabadi, kde se měl podle dostupných informací nacházet další z utečeneckých táborů. Posledním místem plánované cesty mělo být nádraží Keleti v maďarské Budapešti. Vzhledem k informacím z médií a sociálních sítí, které se týkali situace v Srbsku, jsme se rozhodli Srbsko z bezpečnostních důvodů nenavštívit.

Již před Nicklesdorfem jsme začali celou situaci přehodnocovat. Ovlivnily to dvě skutečnosti. Tou první bylo, že organizace Migration Aid, která koordinuje pomoc v Budapešti, dočasně pozastavila příjem materiální pomoci. Druhou skutečností byl překotný vývoj událostí na uzavřené srbsko-maďarské hranici, kde policie použila na čekající uprchlíky slzný plyn a vodní děla kvůli jejich pokusu o prolomení plotu. Navíc došlo k úplnému vyprázdnění tábora v Röszke na maďarské hranici. Po návštěvě Nicklesdorfu jsme se po rozhovoru s pracovníky Red Cross Österreich rozhodli navštívit tábor nad Györem. Přímo v Györu jsme kontaktovali místní Charitu kvůli informacím – zjistili jsme jediné – tábor ve Vámosszabadi nad Györem je prázdný.

Vzhledem ke skutečnostem, že nikdo neznal pohyb uprchlíků Maďarskem, pozastavení příjmu pomoci na Keleti, vyprázdnění táborů v Maďarsku a překotnému vývoji událostí v Srbsku jsme se přeorientovali právě na Srbsko. Cenný zdrojem informací se kromě velkých médií stala také facebooková skupina, která sloužila jako koordinační kanál pro dobrovolníky během uprchlické krize. Na ní se objevovali čím dál hlasitější a důraznější prosby o pomoc, proto jsme se rozhodli navštívit s naší materiální a dobrovolnickou pomocí improvizovaný tábor na srbském hraničním přechodu Horgoš. Získali jsme několik kontaktů na dobrovolníky přímo v táboře (včetně pracovníka slovenské organizace Človek v ohrození, který v táboře působil) a zkontaktovali brněnskou diecézní charitu, která ve stejném termínu pořádala obdobný výjezd. Dohodli jsme se, že se potkáme v Horgoši a vyrazili na jih.

Přechod s materiální pomocí přes hranice nebyl nijak problémový a kolem jedenácté hodiny večerní jsme dorazili do Horgoše. Nalezli jsme nevybavený hustě obydlený a improvizovaný uprchlický „tábor“. Kde jedinou pomoc koordinovala skupina mezinárodních (převážně českých) dobrovolníků. Jakákoliv pomoc v táboře nebyla realizovaná žádnou profesionální humanitární organizací. Výjimkou bylo zajištění zdravotnické péče v podání Lékařů bez hranic. Druhou organizací, která se podílela na pomoci, byl zmíněný slovenský Človek v ohrození – jeho mandát byl ale spíše monitorovací a do koordinace aktivit se zapojovali jen nepřímo. Ve zkratce byli tedy lidé v táboře, kde přebývali v nedůstojných podmínkách, odkázáni na složitou dobrovolnickou koordinaci a nedostatečné zásobování, které také bylo převážně závislé na dobrovolnictví a dárcovství. V době našeho příjezdu byla v táboře přítomna také policie a několik televizních štábů, které se proplétali mezi lidmi ležícími v suti na zemi před hraničním přechodem. Populace tábora byla hrubým odhadem 1500 osob. Zde je nutné zmínit, že přesnou populaci tábora nikdo neznal a jde tedy jen o přibližné odhady dobrovolníků, kteří již v táboře působili delší dobu. Počet osob se měnil - docházelo k častým přílivům a odlivům lidí, kdy před maďarským zásahem bylo v táboře údajně až okolo 4000 osob. Populace samozřejmě zahrnovala jak malé děti a novorozeňata, tak i seniory.

V sousední obci Kaniža se nacházel další tábor. Když jsme jej navštívili kvůli informacím o případné koordinaci, dozvěděli jsme se jen, že jde o srbskou vládou zřízený tábor. K vidění byla ale i loga UNHCR a Red Cross. Tou dobou byl tábor zcela prázdný.

Ve čtvrtek 17. 9. jsme se zapojili do přímé pomoci v táboře a distribuce vody a potravin. Opět byly veškeré aktivity organizovány velmi improvizovaně a bez podpory profesionální organizace. Táborem se na svém vnitřním monitoringu pohybovala trojice pracovníků UNHCR, dále pak Policie a v jednom místě měli zdravotnický stan víše zmínění Lékaři bez hranic. Veškerá činnost byla silně ovlivňována informačním šumem – nikdo neměl přesné informace a veškeré změny se dobrovolníci dozvídali skrze média. Tábor také navštívil zmocněnec srbské vlády, který dobrovolníkům předložil plán na to, aby se lidé odebrali do zmíněného tábora v Kaniži, popřípadě na autobusy k srbsko-chorvatským hranicím. Kolem odpoledne skutečně velká část lidí opustila tábor a odjela přistavěnými autobusy. Mnoho lidí však v táboře zůstalo a čekalo na otevření maďarských hranic. V táboře tedy panovala silná neinformovanost způsobená jednak omezenými kapacitami unavených dobrovolníků, jednak absencí profesionální koordinace a také obtížně srozumitelným a vleklým přístupem srbské vlády. V závěru (po odjezdu velké části populace tábora) se připojil srbský Red Cross a Charita Subotica se svou vlastní pomocí  - nenapojili se ale na stávající obtížně budované struktury.

Vzhledem k faktu, že se tábor z větší části vylidnil a mnoho lidí směřovalo do Chorvatska, rozhodli jsme, po domluvě s brněnskou diecézní charitou, navštívit ještě tábor v chorvatském Tovarniku, kde se kumulovala spousta nově příchozích uprchlíků. Na místě však již plně fungoval tým chorvatského Red Cross, kterému jsme jen předali další část materiální pomoci dovezené z Horgoše. V noci, během návratu zpět do ČR, jsme z médií zjistili, že chorvatská vláda také uzavřela hranice.


(zpracoval Bc. Jan Buka - Charita Olomouc; pro více informací se obraťte na migrace@olomouc.charita.cz)

Podpořte nás